Ústřední dílny Rustonka

Jenže nový pozemek se v té době jen velmi těžko hledal, a tak když v roce 1911 nabídla Pražská akciová strojírna městu k odkoupení celý pozemek včetně budov bývalé Rustonovy továrny v Karlíně, který byl vhodně umístěn mezi tramvajovou tratí po dnešní Sokolovské ulici a železniční tratí na nádraží Těšnov, dlouho město s nákupem neotálelo. Vždyť pozemek byl dokonce napojen na železniční trať vlastní vlečkou! Městská rada 14. září téhož roku koupi pozemku doporučila a 27. února 1912 byla smlouva podepsána. Ihned poté se začalo s rekonstrukcí areálu pro potřeby nových ústředních dílen Elektrických drah. Byly zbořeny staré objekty kováren, soustružen a skladišť a již 7. srpna začaly Elektrické podniky v provizorně zprovozněných místnostech úřadovat. Ke konci roku 1912 se rozeběhla výstavba nové administrativní budovy a rekonstrukce původních továrních objektů.

V říjnu následujícího roku bylo nově zřízeno kolejiště tramvají, využívající z části i stávající sítě železničních vleček. Samotné napojení objektu Rustonky na kolejovou síť Elektrických drah bylo uskutečněno 13. října 1913 pomocí jednoduchého oblouku, doplněným o přejezd. Ve vlastním areálu byly zřízeny koleje do příslušných dílenských objektů, přičemž jednotlivá stání byla obsluhována posuvnami. Na konci téhož roku byly stavebně dokončeny objekty montovny, strojovny, kovárny, navijárny, truhlárny a karosárny a následovala instalace vnitřního vybavení. Před montovnou a karosárnou byly zřízeny posuvny pro dopravu tramvajových vozů na jednotlivá pracoviště, na které navazovalo 27 kolejí v interiérech obou budov, z čehož montovna měla v době zahájení provozu 16 a karosárna 8 kolejí. Provoz dílen byl zahájen 18. dubna 1914, kdy zástupci generální inspekce rakouských drah vydali užívací povolení o užívání montovny, kovárny, truhlárny a karosárny a ještě do konce roku se do objektů Rustonky přestěhovaly i ostatní provozovny vrchní stavby, sídlící do té doby ve vozovnách Strašnice a Královské Vinohrady. Dosavadní Ústřední dílny Centrála byly opuštěny a budova upravena na podnikový sklad.

V srpnu 1914 se v nových dílnách kolejových konstrukcí poprvé rozběhla výroba. Zde se v montážní hale, kterou procházela normálně rozchodná kolej montovaly první kolejové konstrukce. K montovně přiléhala strojovna napojená úzkorozchodnou 600 mm drážkou pro návoz materiálu se sousední kovárnou a skladem.

V roce 1922 došlo k rekonstrukci kolejového napojení areálu: Místo oblouku s jednou výhybkou byla vložena jednoduchá výhybka anglická. Tato úprava se nezměnila až od 50.1et, kdy byla nově napojena dvojicí samostatných oblouků spojujících se v prostoru vrátnice.

Rekonstrukce a rozšíření strašnické vozovny umožnilo v roce 1932 vyřadit z provozu vozovnu na Královských Vinohradech, která byla upravena na garáže a díly vozů vrchního vedení. Tím se uvolnily tolik potřebné prostory v Rustonce, kde od roku 1925 navíc garážovaly autobusy Elektrických podniků. Po výstavbě nových autobusových garáží v Dejvicích byly garáže v Rustonce zrušeny a ta autobusům sloužila dál jako jejich ústřední dílny.

Po skončení druhé světové války již nebyla pražská tramvajová síť výrazněji rozšiřována a dostávala jednu "ránu z milosti" za druhou, a tak místo výroby konstrukcí ryze pro účely pražského dopravního podniku dodávala Rustonka pravděpodobně od roku 1951 kolejové konstrukce i do jiných československých měst. Mezi odběratele patřily kromě dopravních podniků Košice, Liberec i další subjekty využívající kolejové konstrukce, točny i kolejové oblouky např. ČKD Stalingrad a Energostav Vyškov .

V padesátých letech se sice začaly dodávat nové tramvajové vozy řady T, ale nikde pro ně nebylo zřízeno odpovídající technické zázemí pro velké opravy a prohlídky. Rustonka sice postačovala pro údržbu starých dvounápravových tramvají, ale pro opravy nových tramvají řady T již tyto objekty naprosto nevyhovovaly. Otázkou nového areálu Ústředních dílen se Elektrické podniky zabývaly již před II. světovou válkou a dokonce získaly i potřebný pozemek na rozhraní Malešic a Hostivaře, jenže se zahájením stavby se přespříliš otálelo a tak naprosto katastrofická situace v údržbě tramvají nastala po obrovském požáru Rustonky 7. ledna 1958, při němž byly mimo jiné naprosto zničeny vozy T1 ev.č. 5036, 5050 a 5053. Pro těžkou údržbu vozů musely být vytvořeny provizorní podmínky ve vozovnách Hloubětín, Vokovice a Pankrác a dokonce i v části staré vozovny Libeň, která již neměla kolejové napojení.

Na počátku 60. let svitla dílnám kolejových konstrukcí naděje, že získají nové větší prostory. Jediná budova a pracovní plocha v areálu Rustonky už nestačily zvyšujícím se nárokům na moderní tramvajovou trať a jediným zlepšením bylo získání tzv. "letiště" - montážní plochy na druhé straně železniční tratě. S novými dílnami kolejových konstrukcí se počítalo v projektovaném areálu ústředních dílen v Hostivaři. Podle návrhu z roku 1961 se měly nacházet v místech, kde je dnes garáž autobusů. O rok později nový návrh zastavovacího plánu počítal s dílnami kolejových konstrukcí přibližně v prostoru, kde se dnes nacházejí autobusové dílny. Nakonec k žádné změně nedošlo a výroba kolejových konstrukcí zůstala v původním objektu.

Po ukončení provozu dvounápravových tramvají v roce 1974 tramvaje Ústřední dílny v Rustonce opustily a řada T již byla opravována v novém areálu Ústředních dílen Hostivař. Rustonka sice zůstávala napojena na kolejovou síť, ale odbočka se využívala jen příležitostně při přepravě kolejnic a materiálu pro potřeby vrchní stavby z areálu Rustonky nákladními tramvajemi. Dokonce i tramvajové posuvny ještě nějaký čas sloužily k přepravě opravovaných autobusů. Lakonické sdělení o zrušení kolejového propojení pražské tramvajové sítě s areálem Rustonky obsahuje oběžník DP-ED č.2 ze dne 5.1.1981: V souvislosti se zrušením provozu nákladních tramvají byl s platností od 31.12.1980 trvale ukončen vjezd kolejových vozidel do objektu Rustonky. Kolejová odbočka byla snesena v rámci rekonstrukce Sokolovské ulice probíhající od 27. července 1981. Jenže ani to ještě neznamenalo definitivní konec zdejšího kolejiště, protože v areálu zůstaly dvě tramvajové lokomotivy sloužící k posunu železničních vagónů, a tak definitivní tečku za tramvajovým provozem udělalo zrušení železniční tratě na Těšnov 3. června 1984. Kolejiště bylo od té doby postupně rušeno. Zrušení tratě naopak pomohlo rozšíření prostor o dříve zmíněné "letiště".

Po transformaci Dopravního podniku v devadesátých letech byla Rustonka od 1. dubna 1994 sídlem akciové společnosti Pražská strojírna, výrobce většiny kolejových konstrukcí pro pražskou tramvajovou síť. Nedostatečné výrobní kapacity areálu však nepostačovaly dnešním standardům a snaha města vytěsnit průmyslové závody sídlící v blízkosti centra na lukrativních pozemcích si na začátku nového tisíciletí vybraly svou daň. Bylo rozhodnuto o postupném přestěhování areálu Rustonky do nového výrobního areálu v Praze 9 - Vinoři, při současném zachování výroby.

V roce 2006 započalo stěhování společnosti do nového areálu, který byl vybudován přibližně před 25 lety pro účely nejrůznějšího skladování. Ve druhé polovině července po získání stavebního povolení se mohla rozeběhnout rekonstrukce vinořského areálu na plné obrátky tak, aby vyhovoval výrobním potřebám. Z Rustonky byla přestěhována těžká technika a doplněna o provozní jeřáby, vyhovující potřebám Pražské strojírny. Tím již nic nebránilo urychlenému opuštění původního areálu a přesunu výroby do nových prostor.

"Poslední" kolejovou konstrukcí montovanou ve staré Rustonce se stala ta pro křižovatku Letenský tunel. Uvozovky jsou použity zcela úmyslně, kolejová konstrukce byla vyrobena v předstihu několika let a neustálé oddalování rekonstrukce Štefánikova mostu neumožňovalo její položení. Na začátku roku 2007 bylo dovršeno přesunutí výroby a celá společnost se přestěhovala do nově zrekonstruovaného areálu ve Vinoři.

V průběhu letních měsíců začalo bourání menších objektů Rustonky. Demolice se zaměřila zejména na objekty nacházející se ve stopě budoucí sběrné komunikace spojující Pobřežní s Voctářovou a Libeňským mostem. V listopadu 2007 proběhla demolice výrobních hal přiléhajících k ulici Švábky, předznamenávající definitivní konec areálu, na jehož místě vyrostou kancelářské budovy, bytové domy a obchodní centrum nesoucí jméno Rustonka připomínající slavné časy této oblasti.

Na počátku roku 2008 skončily v prachu a sutinách i ostatní objekty bývalých Ústředních dílen, čímž se definitivně završila další etapa tramvajové historie, kterou do budoucna bude připomínat již jen budova někdejší kotelny.