T6A5 ev.č.8616

Souprava vozů T6A5 ev.č. 8681+8682 byla například jako první zkušebně vybavena vnitřním digitálním "teploměrem", tedy ukazatelem devíti následujících zastávek, které se nyní sériově instalují do modernizovaných vozů T3R.P. Ve zmíněné soupravě byla nejprve instalována prototypová verze, která spočívala v samostatném transparentu umístěném na okně proti prostředním dveřím vozu. Posléze byla zaměněna za oboustranné provedení, které se nakonec montuje i do vozů T3R.P. V téšestkách je zatím nenajdeme, i ze zmíněné soupravy byl nakonec demontován. Na počátku roku 2004 se stejná souprava oblékla do nové verze digitálního hlásiče Apex, jehož součástí je opět oboustranný informační transparent.

U vozů ev.č. 8611, 8613, 8629, 8637, 8681, 8701 a 8729 byl, jako u prvních, instalován vysílač radiového signálu, který podle polohy přepínače panelu řidiče trvale dává požadavek k přestavení výhybek do požadovaného směru. Přepínač má tři polohy; vlevo, rovně, vpravo. Řidič nastaví přepínač do požadovaného směru kdykoliv před příjezdem k výhybce, nejméně však 40 metrů před ní. K přestavení a zablokování dojde při přejezdu přední části vozu bodem, kde je umístěn přijímač. Je to vždy ještě před příjezdem na stávající trolejové kontakty. Je-li výhybka v požadovaném směru, její poloha se nezmění a dojde k jejímu zablokování. Dvojice výhybek umístěných těsně za sebou se přestavuje najednou. Stávající systém stavění všech výhybek pomocí trolejových kontaktů zůstal nezměněn. Vysílač radiového signálu je umístěn na tramvaji na úrovni předních schodů.

Další technickou inovací, která se ověřovala právě na motolských téšestkách, je přimazávání okolků a kol. Systém firmy VOGEL je instalován na voze ev.č. 8637, firmy BEKA MAX na voze ev.č. 8681 a konečně TRIBOS na voze ev.č. 8727.

Novinkou prvních týdnů roku 2002 se stal návrat vozu ev.č.8616 po dlouhodobém "hostování" v areálu Ústředních dílen DP zpět do domovské motolské vozovny. Oproti ostatním vozům je v interiéru na stěnách všude použit šedý nátěr (tedy i na dosud bílých krytech elektrické výzbroje za kabinou řidiče), a vůz je upraven pro vnější doplňování písku. Na karoserii jsou upevněny vstupní otvory pro naplnění pískovače, bez vstupu obslužného personálu dovnitř vozu. K tomu slouží pistole podobné těm od benzinových pump, které byly zatím instalovány v České republice pouze ve vozovně Motol Dopravního podniku Praha, při výstavbě haly denního ošetření. Celý systém spočívá ve vytvoření vzduchopískové směsi, která je pak posouvána potrubím. Základem je tzv. komorový podavač, který pojme 370 litrů písku (asi 500kg). Po jeho nadávkování se natlakuje stlačeným vzduchem pod tlakem cca 5 atmosfér. Následně se otevře uzávěr, který umožní uvolnění tlaku z komorového podavače a přepuštění vzniklé směsi buď přímo k pískovacím stanicím se zmíněnými pistolemi, nebo do zásobníku. Poté se uzávěr opět uzavře a vše začne znovu od počátku. Doba naplnění zcela prázdného pískovače v tramvaji trvá cca 50 sekund. Odsávací zařízení u pistole umožňuje odsávat zvířený prach. Zároveň sama při vnějším doplňování vyhodnotí, že zásobník je již plný a další doplňování písku zastaví.

Přesto je nutné závěrem ještě poznamenat, že vůz T6A5 ev.č. 8616 nebyl prvním, na kterém se systém vnějšího doplňování písku zkouší. Prvenství má totiž vyřazený vůz T3 ev.č. 6411, který slouží vozovně Motol a firmě BAHOZA k praktickému ověřování inovačních zásahů do tramvajových vozů.