T3

Její konstrukci mělna starosti Ing. Honzík. Snížení hmotnosti byla dosaženo vylehčení svařované kostry vozové skříně a především použitím obou čel ze skelných laminátů, přednímu čelu dominovalo dvoudílné determální panoramatické sklo, sklopené pro zamezení reflexům z vnitřní části vozu o 30 stupňů vzad. Obě vozová čela pak byla doplněna v nadokenní části zasklenými orientacemi. Výrazné tvarové řešení čel bylo rovněž jako u typu T2 dílem architekta Kardause. Začátkem roku 1960 je již typ T3 připravován k výrobě. Výkres datovaný 1. dubnem 1960 pak navrhuje "té-trojku" v zásadě v té podobě, v níž byl nakonec vyroben prototyp pražského evidenčního čísla 6101. Dopravnímu podniku Praha byl předán 3. listopadu 1960. Pro vozy T3 byla zkonstruována zjednodušená elektrická výzbroj se zvýšenou spolehlivostí a životností opotřebitelných částí. Interiér prototypu byl vybaven červeně čalouněnými laminátovými sedačkami s topnicemi a v uspořádání 2+1, odděleným stanovištěm řidiče a zvýšeným stanovištěm průvodčího mezi prvními a středními dveřmi. Oboje krajní dveře byly široké 1300 mm a střední 1060 mm. V roce 1961 byla před první sériovou dodávkou vyrobena ještě druhá "té-trojka", která se dá považovat za druhý prototyp. Od prvního vozu svého typu se vůz ev. č. 6102 a všechny další vyrobené odlišovaly již na první pohled stejnou šířkou všech dveří - 1343 mm. V roce 1962 pak Praha obdržela vozy ev. č. 6103 - 6171 a obyvatelům města se sériový vůz T3 představil 18. listopadu 1962. Pravidelný provoz tramvají typu T3 byl zahájen 22. listopadu 1962 vozovnami Motol a Strašnice na linkách č. 4 a 27. Jen pro zajímavost vozy ev. č. 6101 - 6125 náležely vozovně Strašnice a vozy ev. č. 6126 - 6143 vozovně Motol. Jenže ono to s tím datem zahájení pravidelného provozu nebude zas tak jisté, protože již o den dříve je doloženo nasazení vozu ev. č. 6127 vozovnou Motol na linku č. 4… Zařazování vozů T3 do pravidelného provozu provázely některé problémy. Tím nejzásadnějším se ukázalo dodávání vozů od ev. č. 6102 bez pokladen pro průvodčí. Výrobce tehdy v předstihu uzpůsobil vozy připravovanému nepřestupnému tarifu a provozu bez průvodčích. Ten byl nakonec zaveden o 12 let později. A tak toto zdržení a dlouhodobé přežívání provozu s průvodčími vyžadovalo dodatečný zásah do již vyrobených vozů. Jako zcela nefunkční se ukázaly převinovací orientace umístěné pod zasklenými čely a proto již v roce 1963 padlo rozhodnutí o jejich odstranění a náhradě prosvětlenými plechovými číselnými orientacemi na předních čelech vozů a běžnými linkovými orientacemi na bočnici. Teplé léto roku 1963 ukázalo na nedostatečné větrání interiéru - typ T3 byl dokonce považován za nejhůře větratelná vozidla. Jenže jak šla doba ukazovalo se - že přes všechny dětské nemoce - se "té-trojky" stávají spolehlivými vozidly a jejich dodávky pokračovaly v hojném počtu. V roce 1962 Praha obdržela první sérii vozů ev. č. 6102 - 6171, v roce 1963 ev. č.6172 - 6302, v roce 1964 ev. č. 6303 - 6402, v roce 1965 ev. č. 6403 - 6505, v roce 1966 ev. č. 6506 - 6605, v roce 1967 ev. č.6606 - 6695 a 6697 - 6699, o rok později ev. č.6696 a 6700 - 6715. V roce 1970 byl vozový park rozšířen o vozy ev. č. 6716 - 6755, v roce 1971 ev. č. 6756 - 6810, v roce 1973 ev. č.6811 - 6831, 6834 - 6840, 6842 - 6858, 6860 - 6862, 6864 - 6874, 6876, 6877 a 6879. V roce 1974 pak vozy ev. č. 6832, 6833, 6841, 6859, 6863, 6875, 6878, 6880 - 6922 a dodávky základního typu T3 uzavřely v roce 1976 vozy ev. č. 6923 - 6992. Výčet dodávek však není zcela úplný, protože v uvedeném období byly nahrazovány vozové skříně vozů typu T1, a další byly nahrazovány po nehodách či požáru Rustonky. Kuriózní je i náhrada vozů, které byly použity pro přestavbu na typ T3M. Od ev. č.6303 již byly vozy z výroby dodávány se čtvercovou orientací. Na voze ev. č. 6449 byl přechodně zkoušen nový systém vnitřní ventilace, dosazením zajímavých větracích "klapek" vedle čelní orientace. Prototypový vůz ev. č. 6101 prošel po dobu provozu několika dílčími modernizacemi, při nichž byla vyměněna okna v bočnicích a čelní okno a vůz byl vybaven standardními laminátovými sedačkami. Dopravce jej vyřadil z osobní dopravy v roce 1984 a ještě zhruba rok byl používán jako služební ve vozovně Motol. K likvidaci došlo v roce 1985. Šťastnější osud potkal jeho sériového kolegu, vůz ev. č. 6102. V roce 1981 obdržel celkovou opravu a v osobní dopravě dojezdil v roce 1996. Od roku 1998 se na něm provádí rozsáhlá oprava, která mu má vrátit původní podobu pro Muzeum MHD ve vozovně Střešovice. Ještě v průběhu dodávek vozu typu T3 začal Dopravní podnik Praha některé vozy vybavovat úspornější elektrickou výzbrojí typu TV1 a vznikl tak typ T3M. V osmdesátých letech pokračovaly dodávky typu T3 v exportní variantě pro Sovětský svaz - T3SU a v upravené exportní verzi - T3SUCS. No a s ohledem na skutečnost, že vůz ev. č. 6139, vyrobený v roce 1962 byl 31. ledna 2001 odeslán do firmy Pars Nova na modernizaci na typ T3R.P - vážení tvůrci: Klobouk dolů!