Vozovna Střešovice

Jenže jeden z majitelů pozemků požadoval za prodej nadsazenou částku a Elektrické podniky se rozhodly hledat nové pozemky poblíž uvažovaných tramvajových tratí. Nejvzdálenější pozemek se ukázal také nejlevnějším a městská rada navrhla jeho odkoupení. Poslední problém, který tak před novou vozovnou stál spočíval v jejím umístění v tzv. zakázaném obvodu c. a k. dělostřelecké laboratoře. Vídeňské ministerstvo války souhlas udělit odmítlo a teprve na další důrazné naléhání městské rady a po ujištění že Praha nebude po vojenských orgánech žádat náhradu škody v případě exploze skladiště střelného prachu, dalo v říjnu 1908 ministerstvo války ke stavbě souhlas. 4. července 1908 schválilo projekt ministerstvo železnic a když došlo i zmíněné souhlasné stanovisko ministerstva války mohla být stavba vozovny 26. října téhož roku zahájena a do konce roku bylo dokončeno zdivo vozovny a dílen po krov. Stavba vozovny byla dokončena 1. září 1909 a 24. října zahájila provoz 12 vypravenými vlaky. Po dokončení tvořily vozovnu tři lodě po pěti kolejích a celková kapacita vozovny činila 75 motorových čtyřnápravových vozů. První dvě lodi byly umístěny ve stejné výškové úrovni, třetí o 1,2 m níže. K údržbě vozů bylo devět kolejí podsklepeno. Na první loď navazovala v celé její šířce zámečnická dílna. V létě roku 1922 rozhodla Správní rada Elektrických podniků o rozšíření vozovny o čtvrtou loď. Návrh byl schválen 4. září 1922. Nová loď měla mít, stejně jako předchozí, pět kolejí, ale měla být delší. Součástí rozšíření byla i přístavba skladišť v pokračování stávající třetí a části druhé lodě. Vlastní stavba byla zahájena 27. prosince a celá byla dokončena 15. prosince 1923. Do nové části bylo možno umístit 35 vozů. Na podzim roku 1923 bylo v souvislosti se zprovozněním čtvrté lodě bylo upraveno kolejiště vozovny. Ve stejném roce byla postavena hasičská zbrojnice, v níž je dnes umístěna restaurace. V září 1926 byla vozovna přetížena a zlepšení přišlo až v roce 1933 po zahájení provozu vozovny Vokovice. Proto v roce 1929 schválila Správní rada návrh na další rozšíření střešovické vozovny. Jediné možné řešení spočívalo v prodloužení tří nejstarších lodí na délku lodě čtvrté. Aby mohly být lodě prodlouženy, bylo zapotřebí zbourat stávající objekty skladů a dílen. Rozšíření vozovny bylo dokončeno 15. února 1931 a 6. října vydalo ministerstvo železnic souhlas s užíváním. Kapacita vozovny vzrostla na 129 vozů. 28. srpna 1936 byl zahájen provoz na první trolejbusové lince a útočištěm se pro trolejbusy stala první a druhá kolej první lodě tramvajové vozovny. Vydržely tu až do zrušení provozu na trolejbusové lince č.51 - do 1. září 1959. Po zastavení trolejbusového provozu se tramvaje vrátily na druhou kolej a první zůstala trvale odpojena. Když se v polovině 50. let připravoval plán rekonstrukce vozoven pro provoz tramvají typu T, střešovická vozovna jako jediná nebyla vybrána. Přesto se jich dočkala, jenže moc toho o ní není známo a materiály z této doby jsou neúplné a nejasné. První vozy typu T3 se ve vozovně objevily v roce 1965. Nakonec se tu objevily i vozy typu T1 a vozovna Střešovice byla dokonce poslední, která poslední vůz tohoto typu 25. ledna 1983 vypravila na pravidelnou linku. Na sklonku 70. let začal být vyvíjen tlak na zrušení střešovické vozovny. Mezi požadavky nebylo jen zrušení funkce vozovny, ale i odpojení od kolejové sítě, demolice objektu a využití pozemku pro jiné účely. Jenže ve stejné době se rodil po malých krůčcích i nápad na umístění sbírky muzejních tramvajových vozidel právě do objektu nejzachovalejší tramvajové vozovny v Praze. 12. prosince 1991 byl vyhlášen Kulturní památkou a 4. února 1992 rozhodlo vedení Dopravního podniku Praha o nové funkci vozovny jako Muzea městské hromadné dopravy. Současně byla zahájena adaptace prvních dvou lodí pro muzejní účely. Ve třetí lodi byla podbetonována 15. kolej pro umístění historického vozu metra typu Ečs evidenčního čísla 1009. Muzeum městské hromadné dopravy zahájilo svoji činnost 14. května 1993 a areál vozovny Střešovice tak vykročil do zcela nové etapy své existence, kterou - snad - již nic neohrozí.