Cvičný vůz T3 ev.č.5505

K přestavbě byl vybrán vůz typu T3 ev.č.6164 druhého obsazení, který byl vyroben v roce 1967 společně v sérii s vozy T3 ev.č.6700 až 6715 zařazenými do provozu v průběhu roku 1968. K náhradě původního vozu T3 ev.č.6164 vyrobeného v roce 1962 bylo přistoupeno z důvodu jeho těžkého poškození po dopravní nehodě.

Přestavby vozu se ujali vlastními silami pracovníci Dopravního podniku v Ústředních dílnách Hostivař, mající již zkušenosti ze vzorové úpravy vozu T3 ev.č.6190, na první cvičný vůz ev.č.5501 v roce 1982. Rozsah oprav vozové skříně byl obdobný jako u každé jiné velké prohlídky. Pro odlišení od ostatních provozních vozidel získal vůz nový unifikovaný lak určený cvičným vozům. Jedná se de facto o inverzní kombinaci ke standardnímu provedení laku, kdy spodní část vozidla je natřena barvou ze slonové kosti a vrchní část je tvořena rudou barvou, končící až v oblině střechy. Na předním čele červená přesahuje až pod světlomety. Podokenní částí prochází zdobný proužek v barvě slonové kosti. Na bocích vozidla je nátěr doplněn výrazným písmenem C doplněným o nápis cvičný vůz v červené barvě.

Stejně jako exteriér vozidla se dočkal jiného barevného schématu, došlo i v interiéru k menším úpravám. Ve voze byla odstraněna zástěna stanoviště řidiče a na prostorově rozšířený vyvýšený stupínek v čelní části kabiny bylo na stejné úrovni s řidičovým doplněno v pravé části druhé sedadlo, určené pro instruktora jízdy. Společně s ním byl instalován i druhý brzdový pedál, vycházející z koncepce pedálů vozů T3, jímž může instruktor v případě nouze vůz zastavit. Aby měl instruktor dostatečný výhled a přehled o dění podél vozidla, bylo do střešní obliny nad znehybnělým předním křídlem vsazeno do pravé bočnice druhé zpětné zrcátko.


Přední dveře zůstaly zachovány, byla jim však znehybněna první dvě křídla, aby mohlo dojít k již zmíněnému prostorovému rozšíření zvýšeného stupínku, daní za něj je však výrazné zúžení vstupního prostoru. V prostoru nevyužívaného dveřního křídla byl po pravé ruce instruktora instalován simulační panel. Obsahuje tlačítka zvonce, světelné houkačky, záchranné brzdy a dále je zde umístěn přepínač, umožňující simulovat některé provozní závady, které by měl frekventant kurzu umět diagnostikovat a případně i opravit.

Střední dveře vozu zůstaly zachovány, pouze byly znehybněny ve schodišťové části vestavěnou skříní pro umístění drobných věcí, jako například kabelu mnohočlenného řízení, silničních kuželů na trénování odhadu průjezdného profilu apod.

Zbylý interiér neprošel žádnou úpravou odlišující jej od sériově dodaných vozů. Prostor není rozdělen přepážkou na dvě nestejně velké části v rozsahu cca 1/3 + 2/3 plochy, jako jsme zvyklí z dalších cvičných vozů, která má za účel snížení hlučnosti motorgenerátoru a lepší tepelnou pohodu posádky vozidla. V otevřeném prostoru zůstaly zachovány původní sedačky pro cestující - tzv. skořápky a rovněž nebyly instalovány stolečky pro výcvikové pomůcky frekventantů.


Vůz ev.č.5505 byl posledním zástupcem "provozních" vozů, který má v interiéru okolo oken koženkový "tapetový" potah a původní typ dveří s mohutným vně šroubovaným pantem, používaným u série vozů T3 ev.č.6102-6715. Tyto dveře mají uvnitř vozu pod pohonem rovné vodící kolejničky, což zaručuje lepší dolehnutí dveřních křídel při jejich uzavření. Dveřní skla jsou v křídlech vsazeny blíže k pantům, navíc do silné černé gumy. Křídla byla z výroby natírána zevnitř hnědou a následně stříbrnou barvou. Ve voze ev.č.5505 byly po prohlídce natřeny standardním krémovým nátěrem.

V průběhu roku 2011 již vůz jen postával ve vozovně Pankrác a následně došlo v červenci k jeho odstrojení, spočívajícím také v kompletní demontáži zasklení oken. Poslední cestu ke šrotaci vůz absolvoval 15. července 2011...