Cvičný vůz T3 ev.č.5506

K přestavbě byl vybrán vůz typu T3 ev.č.6215, který byl vyroben v roce 1963 společně v sérii s vozy T3 ev.č.6172 až 6302.

Přestavby vozu se ujali vlastními silami pracovníci Dopravního podniku v Ústředních dílnách Hostivař, mající již zkušenosti ze vzorové úpravy vozu T3 ev.č.6190, na první cvičný vůz ev.č.5501 v roce 1982. Rozsah oprav vozové skříně byl obdobný jako u každé jiné velké prohlídky. Pro odlišení od ostatních provozních vozidel získal vůz nový unifikovaný lak určený cvičným vozům. Jedná se de facto o inverzní kombinaci ke standardnímu provedení laku, kdy spodní část vozidla je natřena barvou ze slonové kosti a vrchní část je tvořena rudou barvou, končící až v oblině střechy. Na předním čele červená přesahuje až pod světlomety. Podokenní částí prochází zdobný proužek v barvě slonové kosti. Na bocích vozidla je nátěr doplněn výrazným písmenem C doplněným o nápis cvičný vůz v červené barvě. V minulosti byl červený proužek v zadní části vozu přerušen dvojicí oblých písmen dp značící zkratku Dopravní podnik.

Stejně jako exteriér vozidla se dočkal jiného barevného schématu, došlo i v interiéru k menším úpravám. Ve voze byla odstraněna zástěna stanoviště řidiče a na prostorově rozšířený vyvýšený stupínek v čelní části kabiny bylo na stejné úrovni s řidičovým doplněno v pravé části druhé sedadlo, určené pro instruktora jízdy. Společně s ním byl instalován i druhý brzdový pedál, vycházející z koncepce pedálů vozů T3, jímž může instruktor v případě nouze vůz zastavit.

Po přestavbě vozu v roce 1985 zůstaly zachovány střední dveře, u předních byla znehybněna první dvě křídla, aby mohlo dojít k již zmíněnému prostorovému rozšíření zvýšeného stupínku, daní za něj je však výrazné zúžení vstupního prostoru. V prostoru nevyužívaného dveřního křídla byl po pravé ruce instruktora instalován základní simulační panel.

Střední dveře vozu zůstaly zachovány, pouze byly znehybněny ve schodišťové části vestavěnou skříní pro umístění drobných věcí, jako například kabelu mnohočlenného řízení, silničních kuželů na trénování odhadu průjezdného profilu apod.

Zbylý interiér neprošel nejprve žádnou úpravou odlišující jej od sériově dodaných vozů. V otevřeném prostoru zůstaly zachovány původní sedačky pro cestující - tzv. skořápky a rovněž nebyly instalovány stolečky pro výcvikové pomůcky frekventantů.

V roce 1997 se cvičný vůz T3 ev.č.5506 dočkal dovybavení na podobu standardního cvičného vozu. Došlo k odstranění středních dveří, nahrazení přední půlky prvních dveří oknem, které zlepšuje výhled instruktora, rozšíření simulačního panelu instruktora. Zároveň byl interiér rozdělen přepážkou na dvě nestejně velké části v rozsahu cca 1/3 + 2/3 plochy, jako je obvyklé v dalších cvičných vozech, která má za účel snížení hlučnosti motorgenerátoru a lepší tepelnou pohodu posádky vozidla. Frekventanti se dočkali i tolik oblíbených stolečků pro odložení svých pomůcek.