Trojúhelník Kotevní

Výstavba takového provizoria je složitou záležitostí, a proto není moc využívána. Častěji je tedy přerušován provoz v celém úseku mezi křižovatkami, případně nejbližším vratným zařízením. Během rekonstrukcí tratí začaly tedy být vylučovány rozsáhlejší traťové úseky, než bylo třeba, spojené se zaváděním náhradní autobusové dopravy.

Určitým provizorním řešením, bylo spřahování upravených vozů typů T2 a T3 záděmi k sobě, čímž došlo k umělému vytvoření obousměrné tramvaje, jejíž nevýhodou byla možnost přepravy cestujících vždy pouze v prvním voze ve směru jízdy. Až nástup obousměrných vozů KT8D5 o více než deset let později opět umožnil přivádět tramvaje až k vyloučenému místu. Tento provoz ještě zjednodušil nákup povrchových kolejových výhybek Californien, umožňujících zřídit vratné zařízení během krátké noční výluky.

Probíhající výstavba trasy metra B zasáhla do provozu tramvají v oblasti smíchovského nádraží poprvé 20. října 1978, kdy byla v I. etapě stavby metra zrušena tehdejší smyčka Smíchovské nádraží a na trati v Nádražní ulici přerušen provoz. Jelikož byla smyčka dvoukolejná, posloužila část jejího kolejiště jako součást přeložky původní tratě v Nádražní ulici. Ani tento stav nevydržel dlouho a od 21. prosince následujícího roku začaly jezdit tramvaje po nové provizorní trati, z větší části jednokolejné.

V roce 1985 bylo nutné dokončit a vyřešit přednádražní prostor s novými výstupy z metra a tramvajovou tratí přeloženou do nové polohy. Z tohoto důvodu bylo nutné ukončit provoz na provizorní trati. Od 22. ledna tak byly tramvajové linky jedoucí od Anděla (který se již chystal na nové jméno Moskevská) ukončeny v zastávce Plzeňka. Do příčné Kotevní ulice byl zaústěn provizorní vratný trojúhelník, umožňující ukončení jednosměrných vozů. Hlavní důvodem, proč byly linky ukončeny až na Plzeňce, bylo právě blízké smíchovské nádraží, kapacitně praskající ve švech, které by zůstalo zcela bez návaznosti na hromadnou dopravu.
Vlak přijíždějící od Anděla odbavil cestující ve výstupní zastávce Plzeňka, která byla ve stejné poloze jako dnešní nácestná zastávka z centra. Následně pokračoval přímo dalších cca 70 metrů. Zde končilo těleso tramvajové tratě a vlak zde změnil směr jízdy, odbočil vpravo do Kotevní ulice, kde opět změnil směr jízdy a pokračoval vpravo do Nádražní ulice k nástupní zastávce Plzeňka. Ta byla zřízena takřka vstřícně zastávce z centra a na svém místě byste jí našli ještě v roce 1998, kdy sloužila jako nácestná pro vlaky jedoucí do centra. Po výstavbě nové smyčky Smíchovské nádraží byla přesunuta blíže ke smyčce, neboť jistý čas sloužila jako nástupní zastávka pro vlaky jedoucí ze smyčky do centra. Trolejové vedení bylo neseno převěsy, zachycenými na sloupy pouličního osvětlení, případně dočasně instalované sloupy trolejového vedení.

Ke zřízení dočasného obratiště nebyly třeba žádné zásadní stavební úpravy. Pro obratovou kusou kolej byly využity velkoplošné panely BKV, uložené na konstrukci vozovky, stejně jako 2 výhybky.

Při procházce dnešním Smíchovem byste pozůstatky po tomto obratišti hledali marně. Jelikož bylo trolejové vedení zavěšeno na sloupech veřejného osvětlení a nikoliv pomocí růžic, nelze na fasádách okolních budov zaznamenat ani tyto němé svědky historie. Svou stopu obratiště zanechalo již jen na dobových fotografiích.