Trojúhelník Urxova

Když v roce 1974 ukončil pražský Dopravní podnik provoz obousměrných dvounápravových vozů, ovládly ulice jednosměrné vozy typu T3. Zatímco obousměrná tramvaj změní směr jízdy s využitím jedné vložené výhybky do tratě před místem samotné rekonstrukce, u tramvají jednosměrných je ke změně směru jízdy třeba zřídit minimálně vratný trojúhelník, když již ne přímo provizorní smyčku. Výstavba takového provizoria je složitou záležitostí, a proto není moc využívána. Častěji je tedy přerušován provoz v celém úseku mezi křižovatkami, případně nejbližším vratným zařízením. Během rekonstrukcí tratí začaly tedy být vylučovány rozsáhlejší traťové úseky, než bylo třeba, spojené se zaváděním náhradní autobusové dopravy.

Určitým provizorním řešením, bylo spřahování upravených vozů typů T2 a T3 záděmi k sobě, čímž došlo k umělému vytvoření obousměrné tramvaje, jejíž nevýhodou byla možnost přepravy cestujících vždy pouze v prvním voze ve směru jízdy. Až nástup obousměrných vozů KT8D5 o více než deset let později opět umožnil přivádět tramvaje až k vyloučenému místu. Tento provoz ještě zjednodušil nákup povrchových kolejových výhybek Californien, umožňujících zřídit vratné zařízení během krátké noční výluky.

Když v roce 1973 probíhala rekonstrukce tratě mezi Urxovou a Palmovkou, byla pro obracení tramvají zřízena jednokolejná provizorní smyčka vedená ulicemi Březinovou, Petra Slezáka a Urxovou. V roce 1979 byl během rekonstrukce tratě mezi Těšnovem a Urxovou zřízen v Urxově ulici provizorní vratný trojúhelník, který byl v provozu od 2. července do 13. srpna.
Vlak přijíždějící od Palmovky odbočil vlevo přes protisměrnou kolej, do Urxovy ulice, kde byla zřízena výstupní zastávka. Následně vycouval vlevo na Sokolovskou ulici, kde se nacházela nástupní zastávka. Zde opět změnil směr jízdy a pokračoval zpět k Palmovce.

Ke zřízení dočasného obratiště nebyly třeba žádné zásadní stavební úpravy. Pro obratovou kusou kolej byly využity velkoplošné panely BKV, uložené na konstrukci vozovky, stejně jako 2 výhybky a jedno kolejové křížení. Trolejové vedení bylo neseno převěsy, zachycenými na sloupy pouličního osvětlení.

Při procházce dnešním Karlínem byste pozůstatky po tomto obratišti hledali marně. Jelikož bylo trolejové vedení zavěšeno na sloupech veřejného osvětlení a nikoliv pomocí růžic, nelze na fasádách okolních budov zaznamenat ani tyto němé svědky historie. Svou stopu obratiště zanechalo již jen pouze na dobových fotografiích.

Trojúhelník Invalidovna