Smyčka Kotlářka

Na již zmíněné Zámečnici, tedy zhruba v místech dnešního parku přiléhajícího k Plzeňské ulici pod kostelem Nanebevzetí Panny Marie, byla 14. února 1930 zřízena smyčka s jednou předjízdnou kolejí. Při zprovoznění prodloužení tratě k vozovně Motol byla smyčka Zámečnice přebudována na jednokolejnou, pojížděnou proti směru hodinových ručiček.

Prodloužení tratě od vozovny Motol o jednu zastávku dále, zprovozněné v roce 1946, bylo s ohledem na omezené prostorové podmínky zakončeno pouze kolejovým přejezdem, což nebyl problém pro ukončení obousměrných dvounápravových vozů, ale po nástupu prvních kapacitních jednosměrných vozů T1 do provozu, vyvstal problém s jejich obracením na motolské traťové větvi. Přejezd v Motole obracení neumožňoval, ve vozovně samotné se obracení mohlo tehdy uskutečnit jen na vjezdovém kolejovém trojúhelníku. No, a aby té smůly nebylo málo, tak smyčka Zámečnice jednosměrným kapacitním vozům typu T nejen z prostorových důvodů nevyhovovala. Začal se tedy urychleně hledat pozemek v blízkosti Plzeňské ulici, na kterém by bylo možné zřídit smyčku novou.

V roce 1951 byl vypracován projekt nové smyčky na Kotlářce, která měla nahradit dosavadní jednokolejnou smyčku Zámečnice. V hlavní trati na Plzeňské třídě byla navíc navržena třetí kolej pro manipulaci s vlečnými vozy, napojená na trať vidlicovitě z obou stran, přičemž provozní byly obě krajní koleje. Tato úprava byla zprovozněna stejně jako přilehlá nová jednokolejná smyčka s předjízdnou kolejí, pojížděná oproti dnešnímu stavu protisměrně, k 15. prosinci 1952. Smyčka Zámečnice zůstala ještě zachována a teprve 2. prosince 1953 byly z tratě vyjmuty výhybky napojující smyčku na trať.

V této souvislosti možná stojí zato poznamenat, že ve druhé polovině čtyřicátých let se Elektrické podniky dostaly do prostorové nouze, kdy nedostatek odstavných prostor v tramvajových vozovnách vedl k nouzovým opatřením. V od 24. dubna 1939 odpojené košířské vozovně byly po druhé světové válce odstaveny poškozené vozy, dopravené sem s pomocí povrchových kolejí. V roce 1948 bylo proto s pomocí dvou výhybek znovu napojeno 7 kolejí vozovny Košíře, což zde umožnilo deponovat 21 vozů. Část vozovny byla použita Tatrou Smíchov jako lakovna nových vozů. Dopravní podnik zde plánoval také odstavovat sněhové pluhy a kropící tramvaje. Jak dlouho provizorní napojení vozovny existovalo, není známo, ale 2. prosince 1953 byla zároveň se smyčkou Zámečnice zrušena i třetí kolej před košířskou vozovnou.

Léta bez údržby tratě se na jejím stavu podepsala natolik, že od 14. ledna 1965, byl z havarijních důvodů zastaven provoz na traťové koleji z centra v tříkolejném úseku u smyčky Kotlářka. Vlaky tak využívaly k jízdě z centra střední kolej.

Když se v polovině sedmdesátých let dvacátého století dostávala tramvajová trať v Plzeňské ulici na hranici své životnosti, přišla před plánovanou rekonstrukcí na přetřes také podoba smyčky Kotlářka. Poměrně ostrý pravý oblouk na vjezdu s ještě menším poloměrem, než je dnešní oblouk výjezdový, nebyl pro provoz tím nejideálnějším. Původní smyčka Kotlářka byla zrušena 5. září 1977 v souvislosti se zahájením dvouleté rekonstrukce Plzeňské ulice v úseku Anděl - Vozovna Motol.

Po obnovení provozu 7. listopadu 1979 byla zprovozněná smyčka Kotlářka přestavená pro opačný směr pojíždění a vybavena dvěma předjízdnými kolejemi s vidlicovitým uspořádáním kolejových spojek.

Zatímco okolní trať doznala významných změn při opravách a rekonstrukcích, smyčce samotné se veškeré práce vesměs vyhýbaly a omezily se jen na běžnou údržbu. Při zatím poslední rekonstrukci Plzeňské ulice v létě 2012 však došlo i na vjezdovou část smyčky. Při té bylo odstraněno provozně nevyhovující esíčko při vjezdu na vnitřní (levou) výstupní zastávku a celá vjezdová část smyčky byla nahrazena konstrukcí s mírnějšími poloměry.

Se smyčkou bylo od sedmdesátých let do 8. srpna 2013 spjato, v posledních desetiletích nefungující a chátrající, návěstidlo signalizující pro řidiče přípravu k pravidelnému odjezdu na linku. Pokyny k rozsvěcení jednotlivých ampulí totiž vydával dispečer sedící v nedalekém dozorčím stanovišti. Řidič čekal, dokud se nerozsvítilo světlo s číslem jeho linky, a čočky umístěné pod ním nesignalizovaly volno. Stejné signalizace byly umístěny i v tramvajových obratištích Špejchar, Sídliště Ďáblice, Nádraží Braník a využívaly ji autobusy např. v obratištích Nádraží Braník, Kačerov nebo Dejvická. Deponovací kapacita obratiště (bez možnosti průjezdu pro ostatní vlaky) činí 25 vozů typu T.

Vjezd do obratiště umožňuje pouze ve směru od Anděla rozjezdová radiově ovladatelná elektromagnetická výhybka ev.č.567 s pružnými jazyky. Vjezdová kolej do smyčky šikmo překříží dva pruhy automobilové části Plzeňské ulice a po jejím překonání je umístěna druhá z radiově ovladatelných elektromagnetických výhybek ev.č.678 s pružnými jazyky, která vjezdovou kolej větví levými oblouky na vnitřní a vnější kolej s výstupními zastávkami. Za prostorem výstupních zastávek následují rozjezdové ručně přestavovatelné výhybky s čepovými jazyky z obou kolejí, mířící do prostoru mezi vnější a vnitřní kolej smyčky a za sjezdovou výhybkou s čepovými jazyky jejich přičiněním vzniká střední - manipulační - kolej smyčky. Zatímco vnitřní kolej pokračuje od prostoru výstupní zastávky až do prostoru zastávky nástupní přímým úsekem, kolej vnější se za rozjezdovou výhybkou esíčkem vychýlí vpravo a před výhybkou sjezdovou esíčkem vrátí zpět vlevo. Vytváří tak potřebný prostor pro kolej střední. Cca 35 následujících metrů pokračují 3 koleje přímých úsekem. Na střední koleji následuje rozjezdová, ručně přestavovatelná výhybka s čepovými jazyky, umožňující přejezd ze střední koleje na vnitřní i vnější nástupiště. Před prostorem nástupních zastávek na vnitřní a vnější koleji je umístěna dvojice sjezdových čepových výhybek ze střední koleje. Následují ostrůvky nástupních zastávek. A za nimi se obě koleje stáčí v ostrých levých obloucích do sjezdové výhybky s pružnými jazyky, která je umístěna ještě v prostoru chodníku pro pěší na okraji Plzeňské ulice. Za ní překračuje již jediná výjezdová kolej levým obloukem dva pruhy silniční komunikace a s tratí na Plzeňské třídě se slučuje ve sjezdové výhybce s pružnými jazyky.

Zastávky umístěné v popisované smyčce:

Provozované linky na popisované smyčce:
Vnitřní kolej smyčky patří lince 16, která je zde ukončena s výjimkou ranní a odpolední špičky pracovního dne po celé provozní období, vnější slouží v ranní a odpolední špičce pracovního dne pro linku 4. Střední manipulační kolej není v pravidelném provozu využívána, stejně jako smyčka celá v nočním provozu.

Fotocesta po smyčce Kotlářka