V dubnu roku 1939 ukončila tramvajová vozovna
Centrála svou činnost a všichni
zaměstnanci i s vozovým parkem byli přiděleni do nově zbudované vozovny Kobylisy.
Než se objevilo rozhodnutí o vybudování nové tramvajové vozovny právě
v Kobylisích, hledaly Elektrické podniky místo jinde. V roce 1919 se uvažovalo dokonce o
výstavbě tří vozoven v této oblasti. První měla být postavena zhruba mezi
dnešními ulicemi Čimickou a Lindavskou. Druhá mezi dnešními ulicemi
Prácheňská a Ďáblická a konečně třetí na konečné plánované tramvajové tratě
do Podhoří. Nakonec nejenže nebyla postavena ani jedna z plánovaných vozoven,
ale své místo na slunci neuhájily ani tramvajové tratě, které k nim měly
vést. Přesto to nic nezměnilo na skutečnosti, že nová vozovna v této oblasti
byla zapotřebí jako sůl, protože kapacitně přetížená
Centrála již vzrůstajícímu tramvajovému provozu nedostačovala
a pozemek nedovoloval v žádném případě její rozšíření. Podle tehdejších
zvyklostí bylo rozhodnuto vybudovat novou vozovnu s minimální kapacitou
200 tehdejších vozů a umístěnou na konci trati, kde je ostatně dodnes. Než
byla postavena smyčka
Vozovna Kobylisy tak tramvajové vlaky obracely na
kruhové smyčce v areálu vozovny. Ostatně konečná tu vydržela až do 18. srpna
1967, kdy byla smyčka
Vozovna Kobylisy zprovozněna na protějším pozemku
bývalé pískovny.
Projekt stavby zpracovaný v roce 1937 měl 3 hlavní
části, z nichž největší byla hala odstavných lodí. Zde se vyšlo z
osvědčeného systému použitého při stavbě vozoven
Motol a
Vokovice. Kobyliská hala je však menší a rozdělená na 4 lodě po
5 kolejích, každou dlouho takřka 112 metrů. Administrativní budova
obsahuje mimo jiné výpravnu a 4 služební byty. Poslední projektovaným
stavebním objektem byla vrátnice. 30.dubna 1939 tak vozovna Kobylisy
zahájila provoz. Kromě přerušení provozu na sklonku II. světové války
se v Kobylisích žádné radikální změny nekonaly. V roce 1967 byl na, v té
době ještě kusé, odstavné koleji instalován mycí rám, který svému účelu
slouží dodnes.
Odstavná kusá kolej byla dostavěna na objízdnou v roce 1969.
V roce 1993 se uskutečnila rekonstrukce podpěr v odstavných lodích. O tři
roky později byla rekonstruována vrátnice do původního podkovovitého půdorysu
a jako její architektonická protiváha vzniklo ve stejné stavební
úpravě na opačné straně stanoviště zavaděčů. A to je vlastně všechno. Vozovna
Kobylisy má značně klidnou historii a od zahájení provozu se tu moc změn
neodehrálo. Kolejiště má původní podobu z roku 1939 a jediné co se vlastně
v této vozovně mění nejčastěji je umístění dělících příček v administrativní
budově. Vozovna Kobylisy na počátku třetího tisíciletí disponuje klasickými
vozy
T3 a modernizovanými vozy
T3R.P. Přístřeší poskytuje i třem pracovním vozům.
Fotografie: © Pražské tramvaje a archiv