Křižovatka Otakarova

Souprava vozů T6A5 ev.č.8681+8682 na lince 3 v prostoru křižovatky Otakarova

Vůz T3R.P ev.č.8394 na lince 11 v prostoru křižovatky Otakarova

Souprava vozů T3SUCS ev.č.7160+7161 na lince 18 v prostoru křižovatky Otakarova

Vůz T3 ev.č.6584 na lince 6 v prostoru křižovatky Otakarova

Souprava vozů T3R.P ev.č.8395+8402 na lince 18 v prostoru křižovatky Otakarova

Vůz T3R.P ev.č.8306 na lince 4 v prostoru křižovatky Otakarova

V roce 1914 došlo k dvojnásobnému drobnému prodloužení tramvajové trati od Nuselských schodů. Nejprve se 4. října tramvajová trať k dnešní křižovatce Otakarova jen přiblížila na dohled, 21. listopadu ji však překročila a vydala se na dnešní náměstí bratří Synků. 1. listopadu 1925 se pak do prostoru křižovatky napojila tramvajová trať od Albertova a 1. června 1926 se vydala dále až za dnešní nádraží Praha - Vršovice. Jenže tehdy byly ještě ve zdejší lokalitě naprosto jiné a navíc stísněné poměry. Průjezd od divadla Na Fidlovačce k Otakarově nebyl přímý a samotná Otakarova ulice byla velmi úzká. Tramvaje tudy původně jezdily prostorem, kde dnes manipulují autobusy linky 193. Na křižovatce samotné nebylo možné zřídit potřebné kolejové oblouky a tak vyjíždějící a zatahující vlaky vozovny Pankrác musely z náměstí bratří Synků nejprve vlevo k divadlu Na Fidlovačce, kde do ulice Na Fidlovačce ústil vratný kolejový trojúhelník sloužící pro tyto manipulace. Situace se trochu zlepšila po zprovoznění tehdy ještě jednokolejné manipulační tratě v ulici Na Zámecké k 13. lednu 1957. Jaká to podobnost s křižovatkou Anděl a vozovnou Motol. Rekonstrukce Otakarovy ulice včetně křižovatky začala v červenci a ukončena byla v říjnu 1976. Starou trať tramvaje opustily v říjnu 1976 a po nové se začalo jezdit 23. října 1976. Zatím poslední rekonstrukcí prošla křižovatka v roce 1999.

Křižovatka je po zmíněné rekonstrukci vybavena 6 rozjezdovými radiově ovladatelnými elektromagnetickými výhybkami s pružnými jazyky ev.č. 508L a 508P od Nádraží Vršovice, ev.č. 509L a 509P od náměstí bratří Synků, ev.č. 510 od divadla Na Fidlovačce a ev.č. 511 od Nuselských schodů. I všech 6 sjezdových výhybek je s pružnými jazyky. Křižovatka je klasické konstrukce, podstatná část kolejnic je však uložena na jeden čas používaných panelech systému VÚIS s příčnými drážkami pro přišroubování kolejnic. Kryt tvoří žulové dlažební kostky.

V běžném provozu jsou pojížděny čtyři z pěti směrů křižovatky - oba přímé mezi zastávkami Divadlo Na Fidlovačce - Otakarova a Nuselské schody - Náměstí bratří Synků. Pojížděny jsou i dva ze tří oblouků, mezi zastávkami Nuselské schody - Otakarova a Divadlo Na Fidlovačce - Náměstí bratří Synků. Oblouk mezi zastávkami Náměstí bratří Synků - Otakarova je používán k výjezdům a zátahům vlaků vozovny Pankrác.

Fotocesta po křižovatce Otakarova