Smyčka Špejchar

Historie tramvajové smyčky Špejchar sahá do roku 1972, kdy generální projektant ve schváleném souhrnném projektovém řešení předpokládal, že po zprovoznění I. úseku trasy A pražského metra budou v oblasti dnešní stanice Hradčanská zrušeny tramvajové tratě procházející v jejím těsném sousedství: Malovanka - Brusnice, Brusnice - Pražský hrad - Chotkovy sady, Chotkovy sady - Klárov, Klárov - náměstí Krasnoarmějců (Jana Palacha) a Chotkovy sady - Špejchar. Jelikož se předpokládalo, že se ze stanic metra Hradčanská a Leninova (Dejvická) stanou důležité přestupní body na povrchovou dopravu, bylo zároveň rozhodnuto o vybudování smyčky Špejchar na okraji Letenské pláně. V brzké době zde byla zřízena jednosměrná tříkolejná smyčka, která zahájila provoz 13. srpna 1978.
V prvních letech využívání v ní bývalo skutečně živo. S přibývajícími lety však linky ubývaly až zmizely úplně. V posledních letech se smyčka využívá pro provoz pravidelných tramvajových linek skutečně jen výjimečně. Ostatně naposledy zde v pravidelném provozu (nepočítaje v to odklony tras linek během výluk, nebo linky náhradní tramvajové dopravy) končila linka 23 v roce 1991. Do léta 2005 bylo možné na vnitřní koleji smyčky každý den potkat záložní vůz vozovny Vokovice. Tato vozovna rovněž v posledních letech využívá smyčku Špejchar k odstavování svých vlaků při přerušení provozu v úseku Prašný most - Vítězné náměstí, čímž nahrazuje deponovací kapacitu vozovny při jejím odříznutí vozovny od okolní sítě elektrických drah.
Od 13. září 2004 je s krátkodobými přerušeními vyloučena vnitřní kolej smyčky, z důvodu deponace maringotek vrchní stavby. Deponovací kapacita smyčky (bez možnosti průjezdu pro ostatní vlaky) činí 35 vozů typu T.

Za sjezdovou výhybkou křižovatky Špejchar, která umožňuje vjezd do smyčky z obou traťových směrů následuje prudký pravý oblouk mířící k přímému úseku ve výstupní zastávce. Za výstupní zastávkou je umístěna ručně přestavovaná čepová výhybka větvící příjezdovou kolej na vnější a vnitřní kolej. Zde již dvoukolejná smyčka nabírá levý oblouk. Na vnitřní koleji následuje další ručně přestavovaná čepová výhybka, větvící vnitřní kolej na vnitřní a střední. Před prostorem nástupních zastávek je umístěn přejezd z vnější na střední kolej, výhybka je ručně přestavovatelná, čepová. Přejezd tvoří atypické esíčko. Nástupními ostrůvky jsou vybaveny pouze střední a vnější kolej. V levém oblouku, který následuje po přímém úseku nástupních zastávek se nejprve sloučí střední kolej s vnitřní a po několika metrech i vnitřní kolej s vnější. Výjezd ze smyčky je s využitím křižovatky Špejchar možný opět do obou traťových směrů. Tři sjezdové výhybky využité v prostoru smyčky jsou klasické konstrukce - čepové.

Špejchar - výstupní zastávka, 78 metrů za vjezdem do smyčky z ulice Milady Horákové, nástupiště pro jeden vlak 2xT
Špejchar - nástupní zastávka, vnější kolej smyčky Špejchar, 63 metrů před výjezdem ze smyčky do ulice Milady Horákové, nástupiště pro jeden vlak 2xT
Špejchar - nástupní zastávka, střední kolej smyčky Špejchar, 61 metrů před výjezdem ze smyčky do ulice Milady Horákové, nástupiště pro jeden vlak 2xT

Po ukončení vypravování záložních vozů X z vozoven, patří smyčka pouze vlakům staženým z provozu v případě nehody či poruchy, případně je využita k obracení vlakům při výlukách. Za posledních 10 let se tak zde vyskytly vozy pravidelných linek 5, 6, 9, 12, 14, 18 a 20 a nesčíslně linek náhradní tramvajové dopravy.

smyčka Špejchar
legenda k plánku

Fotocesta po smyčce Špejchar