|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pohlednice Pražských tramvají...
|
V šedesátých letech minulého století začal být neudržitelný provoz parních ozubnicových lokomotiv na jediné české ozubnicové železnici z Tanvaldu do Harrachova a
ČSD se musely pohlédnout po nových, moderních, lokomotivách. Snaha o elektrifikaci tratě vyšuměla a tak se na scéně měly objevit
lokomotivy motorové. Otázku, kdo je vyrobí, nastolil negativní postoj zástupců domácího průmyslu...
Podnik zahraničního obchodu Strojimport proto vznesl poptávku v zahraničí a ze dvou nabídek byla vybrána ta od rakouské firmy SGP Simmering-Graz-Pauker. Objednávka počítala s dodáním čtyř lokomotiv. Rakouský výrobce se zhostil výroby prvních ozubnicových motorových lokomotiv velkého výkonu na světě se ctí. Nejprve byly vyrobeny v roce 1961 čtyři lokomotivy řady T426.0 pro Československo, následoval ještě jeden kus pro Rakousko a tři pro Maďarsko. Lokomotivy byly určeny pro dopravu vlaků na tratích opatřených Abtovou ozubnicí. Konstruovány jsou jako kapotové s věžovou kabinou strojvedoucího. V přední kapotě je umístěn naftový motor a v jejím čele chladící blok s ventilátorem. V zadní kapotě je uložen kompresor s vodním chlazením, naftová nádrž a naftový parní generátor Clayton pro vytápění vlakových souprav. Lokomotivy jsou vybaveny pěti na sobě navzájem nezávislými brzdami, působícími na adhezní dvojkolí i ozubnicová kola. Na ozubnicových úsecích lokomotiva využívá maximální rychlost 20 km/h, na adhezních pak 50 km/h. Rekonstrukce jizerskohorské zubačky, na níž měly být nové lokomotivy nasazeny se protahovala a tak bylo rozhodnuto předat dvě ze čtyř lokomotiv na slovenskou ozubnicovou trať do depa Tisovec, což potkalo lokomotivy T426.001 a T426.003, a sudé lokomotivy, dvojka se čtyřkou poslat rovnou do Tanvaldu. Na Slovensku měly lokomotivy zajišťovat vozbu nákladních vlaků na ozubnicové trati do Pohronské Polhory. Během zkoušek zde však došlo k vykolejení jedné z lokomotiv. Provoz na ozubnicovém úseku byl proto přerušen a následně byla prováděna postupná rekonstrukce tratě. Aby lokomotivy na Slovensku bezúčelně nestály, je v roce 1963 jako první předána do Tanvaldu trojka, o rok později přichází i jednička. Bohužel po celou dobu provozu provázely lokomotivy časté technické závady a v roce 1983 se situace stala naprosto kritickou, a bylo nutné začít hledat reálnou náhradu, která se nakonec našla v adhezních lokomotivách řady 743... Jak již to bývá, události měly následně rychlý spád. "Dvojka" byla zrušena v roce 1987, "Trojka" a "Čtyřka" v roce 1989. K fyzické likvidaci "Trojky" naštěstí nedošlo a v listopadu 1989 byl do ní převázán motor z lokomotivy T 426.004, dlouhá léta pak postávala odstavená v Kořenově a v roce 2001 ji Vědeckotechnická společnost při železniční stanici Tanvald zprovoznila. V červnu 2002 dostala ve firmě OLPAS MORAVIA Krnov s.r.o. nový lak v původním barevném provedení. Od té doby bývá nasazována k dopravě zvláštních vlaků. Zbývá "Jednička"... Po příchodu lokomotiv řady 743 byla z pravidelného provozu odstavena a jako jediná nebyla zrušena. O její údržbu se starají, podobně jako v případě "Trojky" členové VTS Tanvald, kteří ji v roce 1990 opravili a opatřili novým lakem v původním barevném provedení. A protože kabátek po 21 letech značně vyšisoval, obdrželo toto unikátní vozidlo, přezdívané "Rakušanka" nový citlivě provedený firmou JANOZA CZ, s nímž se poprvé představila 10. září 2011 na Tanvaldských slavnostech. |
||||