T6B5 (T3M)

Vozy byly stavěny pro provoz v nepříznivých klimatických podmínkách celého SSSR, stejně tak byly navrženy pro bezporuchový provoz při očekávané nedostatečné údržbě. Oproti typu T5B6 již standardní šířku vozu (2500 mm) doplňovala délka prodloužená na 15 300 mm. Celokovová skříň byla vyrobena ze svařovaných ocelových profilů, bočnice a čela byla potažena ocelovým plechem. Podlaha byla opatřena vodovzdornou překližkou polepenou neklouzavou pryžovou podlahovinou. Na levé straně bylo vsazeno 8 velkých oken, šest z nich bylo opatřeno v horní polovině posuvnou částí . Vůz byl opatřen trojicí čtyřkřídlých dveří, které byly proskleny pouze ve své horní části. Topení prostoru pro cestující bylo provedeno odporovými topnicemi, umístěnými v bočních kanálech vozové skříně. U prototypových vozů byla sedadla pro cestující v uspořádání 2 + 1 opatřena polstrováním, sériová provedení byla z části vyráběna s klasickými laminátovými sedadly.
Vozy T6B5 mohou být provozovány jako sólo vozy nebo spřaženy do soupravy dvou nebo tří vozů ovládané ze stanoviště řidiče prvního vozu. Jízda dvou vozů v soupravě je možná i na jeden sběrač proudu.

Po pražských zkouškách byly oba prototypy v roce 1985 předány do Moskvy, kde probíhaly další intenzivní zkoušky. Vozy zde obdržely evidenční čísla 0001 a 0002 v roce 1994 byly přečíslovány na nová evidenční čísla 0301 a 0302. Na základě těchto zkoušek se rozhodlo o mohutných dodávkách do zemí Sovětského svazu, paradoxně do Moskvy již nezamířil žádný další vůz tohoto typu. Nakonec bylo vyrobeno přes 1200 tramvajových vozů tohoto typu.