Trojúhelník Zvonařka

Za předobraz dnešní kolejového trojúhelníku by se dala považovat trať koňské dráhy, která do Šafaříkovy ulice přivedla kolejovou dopravu 20. května 1884. Trať vedla Šafaříkovou ulicí k hornímu konci Nuselských schodů. V Šafaříkově ulici byl umístěn kolejový přejezd, a na konci tratě pak výhybka s kusou kolejí. Kousek za kolejovým přejezdem odbočovala z tratě vjezdová kolej do vozovny Zvonařka, která byla v provozu v letech 1884 - 1900. V roce 1904 byl pozemek prodán továrníkovi O. Skřivanovi, který nechal objekty vozovny zbourat a na pozemku vystavěl nové budovy. Trať byla v roce 1900 elektrifikována. 9. září 1904 byl celý koncový úsek zrušen a do Šafaříkovy ulice byla zaústěna pouze kusá kolej o délce cca 100 metrů k odstavování vlečných vozů. V roce 1967 byl celý prostor pro tramvajovou dopravu rehabilitován. V okolí se postupně likvidovala jedna trať za druhou a manipulačních možností k obracení tramvají ubývalo. Centrální prostor města však neskýtal možnosti na výstavbu nové smyčky a hledaly se proto nové varianty. V době, kdy již na pražské koleje léta vyjížděly první jednosměrné tramvajové vlaky typu T tak bylo rozhodnuto o zřízení vratného trojúhelníku Zvonařka. Do provozu byl uveden 29. června 1967. Deponovací kapacita obratiště (bez možnosti průjezdu nejen pro ostatní vlaky, ale i veškerou dopravu v ulici) činí 16 vozů typu T.

Vjezd do obratiště nám umožňuje pouze ve směru od Tylova náměstí rozjezdová elektromagnetická výhybka ev.č. 317 s pružnými jazyky. Trať pokračuje rovným úsekem v podobě klasické dvoukolejné tratě Šafaříkovou ulicí až k Záhřebské ulici. Do ní vjezdová kolej odbočí levým obloukem a překříží výjezdovou kolej z obratiště. Následuje zajišťovací výhybka, jejíž čepové jazyky tramvajový vlak při příjezdu vždy rozřízne a ty se samy přestaví zpět do druhého směru. Na přímé kusé koleji v Záhřebské ulici je umístěna výstupní zastávka. Řidič zde přejde na zadní stanoviště tramvajového vlaku a levým obloukem couvá přes Šafaříkovu ulici do ulice U Zvonařky, kde je druhý vrchol trojúhelníku v podobě druhé kusé koleje. I zde musí koly rozříznout čepové jazyky zajišťovací výhybky, které se po jeho průjezdu samočinně vrací do druhého směru, na výjezdovou kolej. Řidič se vrátí do čela vlaku a vyjíždí z manipulačního prostoru, překříží oblouk vjezdové koleje do Záhřebské ulice a zhruba v polovině Šafaříkovy ulice je umístěna nástupní zastávka. Výjezdová kolej pokračuje souběžně s vjezdovou v podobě dvoukolejné trati Šafaříkovou ulicí až ke křižovatce s ulicí Bělehradskou, kde se ve výhybce s pružnými jazyky napojuje na tramvajovou trať.

Zastávky umístěné na popisované smyčce:
Zvonařka - 1 občasná výstupní a 1 občasná nástupní zastávka.

Provozované linky na popisované smyčce:
Obratiště je využívané zejména při tramvajových výlukách v oblasti. S ohledem na skutečnost, že motoristé naprosto ignorují pravidla silničního provozu a parkují na tramvajových kolejích, je jeho využívání mimo období, kdy je obratiště využíváno pravidelně (a na průjezdnost dohlíží policie), zcela nemožné a nedá se tedy využívat ani k operativnímu obracení.

Fotocesta po obratišti Zvonařka