Křižovatka Želivského

17. října 1907 byl uveden do provozu traťový úsek po Vinohradské ulici od Muzea přes Olšanské hřbitovy ke hřbitovům Vinohradským. A základ dnešní křižovatky byl položen. Za její prvotní počátek by se dalo požadovat 5. září 1924, kdy byla v místě nynější křižovatky zřízena odbočná kolej směrem k nákladovému nádraží, sloužící jako tramvajové obratiště. K výstavbě plnohodnotné křižovatky došlo až v roce 1937, když byl 7. října zahájen provoz na nové tramvajové trati vedené dnešní ulicí Jana Želivského na Ohradu. V roce 1992 prošla křižovatka kompletní rekonstrukcí, během níž byla vybavena rozjezdovými výhybkami s pružnými jazyky a ovládáním systému Hanning & Kahl. Tyto výhybky označené číselnou řadou přestavníků 900 měly zcela jinou konstrukci přestavníku. Nevyužívaly se u nich kontaktní prvky pro systém blokování a blokování bylo řešeno bezkontaktními prvky - na troleji tak byl umístěn pouze stavěcí kontakt, který byl navíc umístěn jen cca 20 metrů od výhybek - u ostatních typů se stavěcí kontakt umisťuje v rozmezí 27 - 30 metrů. V minulém čase o výhybkách Hanning & Kahl mluvíme proto, že v roce 1999 a 2001 došlo k jejich postupné přestavbě na klasické radiově ovladatelné výhybky řady 500. Důvod byl prostý - výhybky byly svým systémem v Praze ojedinělé, a ono skladování a nákup náhradních dílů pro tři kusy výhybek nebylo příliš ekonomickým počinem.

V běžném provozu jsou pojížděny všechny směry křižovatky - jak přímý mezi zastávkami Želivského, tak i z pohledu od zastávky Mezi Hřbitovy levé a pravé oblouky k zastávkám Želivského.

Fotocesta po křižovatce Želivského