Vozovna Karlín

...a tak 21. května 1900 začaly Elektrické podniky s bouráním staré remízy koněspřežné tramvaje a následně i stájí pro koně. Budova dílen byla relativně nová a solidně postavená, proto zůstala zachována i pro potřeby vozovny Elektrických drah.

Stavba nové vozovny pokračovala rychle a 19. listopadu 1900 byla předána do provozu. Hala vozovny měla ocelové krovy a skládala se ze dvou částí. Z velké remízy s pěti kolejemi pro 25 vozů a malé remízy se čtyřmi kolejemi pro čtyři vozy. Všechny koleje byly vybaveny prohlížecími kanály. Dvě koleje dále pokračovaly do dílen a jedna až do skladiště. Administrativní budova společně s obytnou byly rozšířeny přístavbou a vedle byla zřízena malá konírna. Vozovna sloužila spolehlivě bez zásadních změn a po vypuknutí 1. světové války do ní byly deponovány výhradně sanitní tramvaje, na nichž se prováděla nejen pravidelná údržba ale také desinfekce. Ke konci války přibyly do vozovny také nákladní tramvaje. V roce 1924 vozovna sloužila především k odstavování a vypravování vlečných vozů. V té době se již vozovna Karlín brala společně s vozovnou Libeň jako jeden organizační celek. V roce 1924 z obou vozoven se společnou výpravnou vyjíždělo 76 vozů (56 motorových a 20 vlečných). Na začátku 30. let se změnil počet vypravovaných vozů a z Karlína a Libně vyjíždělo 40 motorových a 62 vlečných vozů. O dvacet let později obě vozovny 10. března 1951 zapěly svoji labutí píseň. To se z obou vozoven vypravilo 34 motorových a 58 vlečných vozů na linky č.5, 8, 10, 15 a 19 a večer všechny vozy zatáhly do zcela nové vozovny Hloubětín. Vozovna Karlín byla od kolejové sítě elektrických drah odpojena až 6. prosince 1955.