K2

Mechanicky se jednalo o stejný vůz jako K1, ale měl již celoelektrickou výzbroj. Vozidlo bylo také postaveno jako dvoudílné, spočívající na třech podvozcích, přičemž první a třetí podvozek byl hnací, prostřední, byl opatřený pouze elektromechanickou kotoučovou brzdou a brzdou kolejnicovou. Elektrické přístroje byly umístěny pod podlahou zejména předního článku. Trakční výzbroj spočívala ve výbavě zrychlovačem pro regulaci trakčního napětí, motorgenerátorem pro napájení řídících obvodů a pro chlazení zrychlovače a trakčních motorů.

Prototyp byl pod evidenčním číslem 7001 testován v Praze. V rámci příprav k vystavení na veletrhu v Brně obdržel evidenční číslo 7000. Po skončení veletrhu byl v závěru roku 1966 předán do Mostu. Tam byl (pod původním číslem) nasazen v roce 1967 do provozu, ale již v lednu 1968 byl odprodán do Brna, kde mu bylo přiděleno evidenční číslo 607, o rok později pak byl přečíslován na ev.č.1007. V tomto městě, které bylo největším provozovatelem vozů K2 v Českoslovenku (132 vozů) pak vydržel v provozu až do roku 1988 kdy byl vyřazen a následně sešrotován. Do moravské metropole bylo prvních šest vozů (ev.č.601–606) dodáno počátkem roku 1967, jejich pravidelný provoz byl zahájen 19. února téhož roku. Tramvaj ev.č.605 byla vystavena na Mezinárodním strojírenském veletrhu konaném v září, v provozu se proto objevila až v říjnu 1967. Na začátku roku 1968 byl zakoupen sedmý vůz (ev.č.607), jednalo se o prototyp, který byl předtím zkoušen v Praze a Mostě. Roku 1969 došlo k přečíslování tramvají, vozy byly nově označeny čísly 1001–1007. Dodávky tramvají K2 do Brna pak pokračovaly v letech 1969, 1973, 1974, 1975 a 1977 až do evidenčního čísla 1117.