K1

Stále větší nároky kladené na přepravu cestujících tramvajovými vozy a zároveň snaha po zmenšení počtu provozních zaměstnanců při vypravování kapacitních "sólo" vozů tak stály na počátku koncepce nového tramvajového vozu, který byl vyvíjen již od roku 1961. Během přípravných prací, v nichž se několikrát měnila koncepce, bylo rozhodnuto - s ohledem na hmotnost vozu - postavit prototypy s elektropneumatickou výzbrojí. Vozidlo bylo postaveno jako dvoudílné, spočívající na třech podvozcích, přičemž první a třetí podvozek byl hnací, prostřední nikoliv. Místo obvyklého zrychlovače měly vozy sadu rozjezdových a brzdových odporů, spínaných stykači. Elektrodynamická brzda byla kombinována s pneumatickou kotoučovou brzdou, působící na dvou nápravách středního podvozku, čelisťové brzdy na trakčních motorech byly rovněž ovládány pneumatickými válci. Stlačený vzduch sloužil i k ovládání dveří.

V roce 1965 byl v Praze zkoušen pod evidenčním číslem 7000 pouze první z prototypů. Ještě během téhož roku byl spolu s druhým prototypem odprodán do Ostravy. Na severní Moravu nejprve přišel vůz ev.č. 801. Ač se leckdy uvádí, že i tento vůz prodělal v pražské kolejové síti zkušební jízdy s evidenčním číslem 7001, nejnovější poznatky ukazují, že tomu tak nebylo a vůz byl z výroby rovnou předán do Ostravy. Jako druhý na severní Moravu dorazil i první prototyp evidenčního čísla 7000, který v Ostravě obdržel evideční číslo 800.

Do zkušebního provozu s cestujícími byly zařazeny v prosinci 1965, ale jejich provoz nebyl příliš častý s ohledem na opakovaný výskyt poruch. Snaha o jejich udržení v provozu se střetávala s nezájmem výrobce, který v té době již vyráběl nový typ označovaný jako K2. Situace vyvrcholila navrácením obou vozů výrobci k 1. říjnu 1968.

Po navrácení druhý z prototypů nesoucí ostravské evidenční číslo 801 nebyl již nikdy zprovozněn a jeho skříň byla využita jako sklad v závodě ČKD Tatra v Radotíně. Osud prvního prototypu (ev.č. 7000) byl podstatně zajímavější, neboť posloužil jako funkční model k přípravě výroby vozů KT4. Po navrácení z Ostravy došlo na voze k zásadní úpravě, která spočívala v odstranění cca 1/3 střední části skříně včetně středního podvozku. Důvodem byly praktické zkoušky článkových tramvají pro města v tehdejší Německé demokratické republice, jejichž konstrukce počítala pouze se dvěma podvozky. Vůz byl nejprve testován v Praze, v roce 1971 zapůjčen do Liberce, kde byly prováděny praktické zkoušky provozu na "úzkém" rozchodu 1000 mm. V roce 1973 se vrátil zpět k výrobci, který s ním ještě prováděl zkoušky s tyristorovou výzbrojí TV2. To však již pod novým ev.č. 8004. Po jejich ukončení byl ještě odstaven ve vozovně Hloubětín, kde se využíval jako sklad. Sešrotování se vůz dočkal až v roce 1977.

Vývoj tramvaje s elektropneumatickou výzbrojí byl zastaven a v Československu se další vývoj ubíral cestou celoelektrické výzbroje, u článkových tramvají v podobě typu K2.