Tarifní změny v roce 1996 a jejich vliv na jízdenky
Rok 1996 se stal zásadním mezníkem v tarifu MHD v Praze s významným vlivem na používané jízdní doklady. S platností od 1. června 1996
byl zaveden systém přestupného jízdného s časovou a pásmovou platností. Časová platnost v praxi pro uživatele jednotlivých jízdenek
v Praze znamenala, že při jízdě s přestupem nebylo zapotřebí označovat další jízdenku, pokud ještě neuplynula časová doba platnosti
jízdenky od jejího prvního označení. Pásmová platnost se běžných cest v Praze nedotkla, hlavní město Praha bylo tarifně považováno
za dvě pásma (označená P a 0) a základní „Pražské“ jízdenky nového tarifu tak byly pro cesty v Praze omezeny pouze časově. Mimo Prahu
bylo stávající jedno vnější pásmo, tarifně dosud odlišené jen v rámci předplatných jízdenek, rozšířeno o tři další na celkem čtyři
vnější pásma, značení 1, 2, 3 a 4. Portfolio jednotlivých jízdenek se tak rozrostlo o velké množství nových druhů. Nové jízdenky
vydával Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s. nově ve spolupráci s městskou organizací ROPID, přebírající postupně od svého založení
v roce 1993 kontrolu nad organizací hromadné dopravy v Praze a blízkém okolí. Dopravní podnik se tak stával pouze dopravcem v novém
systému nazvaném
Pražská integrovaná doprava, zkráceně PID. Nové městské i příměstské
jízdenky pro jednotlivou jízdu proto budeme od 1. června 1996 souhrnně označovat jako jízdenky PID. Větší důraz však budeme i nadále
věnovat těm druhům, které byly používány pro základní jednotlivé jízdy v Praze.
Nový systém jízdného s časovou a pásmovou platností nemohl fungovat s dosavadním způsobem označování. Proto byl po 22 letech opuštěn
systém mechanických označovačů MOC v povrchové dopravě i původní označovače Merona v metru a byl zaveden nový jednotný systém
elektronických označovačů jízdenek dodaných společností Mypol. Podrobnosti o novém odbavovacím systému přinese již brzy stránka
„Označovače jízdenek a jejich použití od roku 1996“. Z hlediska jízdenek byla zásadní změna jejich rozměrů – šířka jízdenky se zvýšila
z 30 mm na 52 mm, a to z důvodu zvoleného způsobu označování, kdy veškeré údaje byly tištěny příčně na užší okraj jízdenky. Délka
tištěné jízdenky zůstala nezměněna a činila 86 mm. Nové jízdenky byly vybaveny množstvím ochranných prvků zabraňujících padělání
jízdenky, prostor pole pro označení byl navíc materiálově upraven tak, aby při použití speciální tiskové barvy došlo v některých
částech pole ke změně barvy tisku, tato funkce se však reálně používá až od roku 1997. Pro jízdenky byl zvolen v roce 1996 jednotný
grafický styl, ve kterém se jednotlivé druhy odlišovaly barevným provedením, zadní strana jízdenek pak byla shodná pro všechny typy
a obsahovala jednotně pouze textové informace včetně kontaktů na střediska dopravních informací. Texty na obou stranách jízdenek
byly umístěny příčně – jízdenka byla orientována „na výšku“. Jízdenky byly označeny sedmimístným pořadovým číslem černé barvy
a duplicitně vpravo i vlevo od čísla oranžově písmenným označením série (zprvu jedno písmeno, později dvě). Z tohoto konceptu
vybočovaly pouze vícedenní jízdenky, které byly zcela odlišného vzhledu.
Základní jízdenky v Praze od roku 1996
Základní jednotlivé jízdenky určené pro cesty po Praze byly nově vydávány ve dvou druzích – základní tzv.
přestupní jízdenka a krátkodobá
nepřestupní jízdenka.
Přestupní jízdenka v ceně 10,- Kč byla provedena v kombinaci s využitím modré a žluté barvy, přičemž cena byla vyznačena oranžově
v označovacím poli. Jízdenka platila pro cesty v Praze pro jízdu s přestupem v délce 60 minut od označení v pracovních dnech od
5:00 do 20:00, v ostatních obdobích (večery, noční provoz, víkendy a svátky) pak jízdenka platila 90 minut od označení. Tyto
základní údaje byly přední straně jízdenky vyznačeny piktogramy i textem. Zlevněná přestupní jízdenka v ceně 5,- Kč platila
pro kategorie cestujících upřesněné tarifem (děti, důchodci, psi, zavazadla apod.) a odlišovala se od plnocenné pouze provedením
piktogramů a výší uvedené ceny. Nepřestupní jízdenka byla vydána v ceně 6,- Kč (plnocenná) a 3,- Kč (zvýhodněná) v barevném provedení
s využitím modré a oranžové barvy, cena byla opět vyznačena oranžově v označovacím poli. Platnost nové nepřestupní jízdenky byla
15 minut od označení pro jednu jízdu bez přestupu, v metru pak 4 stanice s možností přestupu mezi jednotlivými trasami. Nepřestupní
jízdenka neplatila na lanové dráze na Petřín a v nočních linkách. Zajímavostí nového tarifu byl fakt, že v podstatě nedocházelo
k významnému zdražení proti předchozímu období – cena jízdy se zvýšila pouze u přímých cest delších než 15 minut, u jízd s přestupem
se naopak cena jízdy obvykle snížila. Nové jízdenky, ač graficky poměrně zdařilé, byly v některých ohledech předmětem oprávněné
kritiky. Údaj o ceně jízdenky nebyl při tisku světlou barvou dostatečně zřetelný, na zlevněných jízdenkách nebyl tento fakt uveden
v textu, ale pouze piktogramem a v neposlední řadě na jízdenkách nebyla uvedena pásmová platnost pro cesty v systému PID mimo Prahu,
přestože zde jízdenky také platily (jejich platnost byla pro dvě pásma). Tyto nedostatky byly napraveny pouze u jízdenek s dotiskem
v roce 1997 – doloženy byly hodnoty 3,- Kč, 6,- Kč a 10 Kč. Údaj o ceně byl nově orámován černou linkou, byl doplněn piktogram
pásmové platnosti pro dvě pásma a na jízdence v ceně 3,- Kč byl doplněn do záhlaví text
zvýhodněná
na úkor zmenšení písma nadpisu. Drobnou inovací bylo uvedení posledního dvoučíslí roku vydání jízdenky vpravo vedle čísla jízdenky
namísto duplicitního uvedení série, což v budoucích letech velmi ocenili sběratelé. V neposlední řadě bylo pro emisi roku 1997
typické použití zadní strany jízdenek k reklamním účelům namísto uvádění užitečných informací.
Jednodenní a vícedenní jízdenky v Praze od roku 1996
Nový odbavovací systém se významně dotknul možností pro jednodenní a vícedenní jízdenky. Ty bylo dosud možné zakoupit
pouze ve specializovaných prodejnách dopravního podniku, přičemž přímo při prodeji na nich byl vyznačen den (resp. dny)
platnosti a jméno držitele. V okamžiku, kdy označovače tiskly datum a čas, bylo možné tyto jízdenky převést do standardního
sortimentu jednotlivých jízdenek. Tato změna se kompletně zdařila v tarifu od 1. června 1996 jen u jednodenní jízdenky,
která se nově nazývala 24 hodinová jízdenka a platila nikoliv na uvedený kalendářní den, ale po dobu 24 hodin od označení,
a to pouze na území hl. m. Prahy. Vzhled denní jízdenky byl obdobný základním jízdenkám, bylo zvoleno barevné schéma
v kombinaci modré a zelené barvy, namísto piktogramů byl proveden velký text
24 hod.
Cena jízdenky byla stanovena na 50,- Kč a údaj o ceně byl opět proveden oranžově v označovacím poli. Zadní strana jízdenky
byla shodná se základními jízdenkami a na jízdence se nově nemuselo vyplňovat jméno držitele. Jízdenka na 24 hodin se
rozšířila i do mnoha smluvních prodejen jízdenek, např. stánků s denním tiskem. Sortiment vícedenních jízdenek si prozatím
ponechal mnoho znaků dřívější koncepce, přibylo pouze jejich označování ve strojcích. Jízdenky byly vydány v platnosti
3, 7 a 15 kalendářních dní ode dne označení včetně a na jejich zadní stranu musel cestující uvést své jméno a příjmení.
Ceny byly stanoveny na 130,- Kč za třídenní, 190,- Kč za sedmidenní a 220,- Kč za patnáctidenní jízdenku. Grafická podoba
vícedenních jízdenek byla zcela odlišná od všech ostatních jízdenek a tisk byl také proveden na tvrdší papír bez
ochranných prvků. Jízdenky obsahovaly na obou stranách trojjazyčné texty o použití jízdenky (česky, anglicky a německy),
na zadní straně pak také kolonky pro vypsání jména a data narození cestujícího. Při vydání v roce 1996 byla přední strana
potištěna příčně v kombinaci dvou barev – růžové společně s modrou (třídenní), zelenou (sedmidenní) či hnědou (patnáctidenní).
Zadní strana byla potištěna černobíle a podélně – texty se četly při držení jízdenky „na šířku“, na zadní straně bylo také
šestimístné sériové číslo. V roce 1997 byly všechny tři druhy vícedenních jízdenek vydány nově v odlišném grafickém provedení
– přední strana byla nově také „na šířku“ a i přes tuto zásadní odlišnost byly aplikovány některé prvky podobné se základními
druhy jízdenek. Opět byla provedena různá barevnost jednotlivých druhů – jízdenky byly modrooranžové s výrazný číslem udávajícím
dobu platnosti – u třídenní v barvě zelené, u sedmidenní fialové a u patnáctidenní červené. Zadní strana doznala také jisté
úpravy, zůstala však černobílá s polem pro uvedení osobních údajů cestujících.
Jízdenky pro použití ve více tarifních pásmech
Rozšíření integrovaného dopravního systému na čtyři vnější pásma přinášelo také zavedení vícepásmových jízdenek pro jednotlivou
jízdu. Hned v roce 1996 byly pro jízdy umožňující využití vnějších pásem vydány tří až šestipásmové jízdenky. Funkci jízdenek pro
jízdu pouze ve dvou navazujících tarifních pásmech, případně pouze v jednom pásmu, nahrazovaly základní jízdenky pro Prahu, jejichž
platnost byla právě dvě pásma, přestože to na nich nebylo výslovně uvedeno. Území Prahy bylo považováno za dvě tarifní pásma
(označovaná jak P a 0), přičemž do pásma P byly zařazeny všechny městské linky a do pásma 0 úseky příměstských autobusových linek
v hl. m. Praze a vybrané železniční stanice. Nebylo tedy možné z pásma P projet do prvního vnějšího pásma 1, aniž by cestující
použil pásmo 0. Tato tarifní úprava měla za cíl jednak zavedení
pásmové dvojitosti hl. m. Prahy, aby základní
pražská jízdenka mohla být dvoupásmová, zejména pak umožňovala použití levnějších jízdenek pro dvě pásma pro krátké přejezdy
příměstskými linkami se začátkem nebo cílem cesty na okraji Prahy. Použití tištěných vícepásmových jízdenek v příměstských linkách
nebylo zpočátku nikterak intenzivní a tak byly vydány pouze v jedné emisi v roce 1996. Tarifní podmínky umožňovaly použití
vícepásmových jízdenek také v Praze jako jízdní doklady o delší časové platnosti, např. šestipásmová jízdenka platila tři hodiny,
takový způsob použití však cestující kromě šotoušů ani neznali a neznamenal obvykle ani žádnou finanční úsporu, mohl být výhodný
jen např. při cestě o délce 90 minut v pracovní den.
Provedení vícepásmových jízdenek bylo téměř identické jako u základních jízdenek. Bylo zvoleno barevné schéma v kombinaci modré
a fialové barvy, údaj o ceně byl opět oranžovým písmem. Odlišností od základních jízdenek bylo doplnění log DP a Ropidu také o
logo Českých drah, uznávajících jednotlivé jízdenky PID ve vybraných úsecích v rámci integrovaného systému. Byly vydány následující
druhy jízdenek: Třípásmová na 90 minut plnocenná za 15,- Kč a zlevněná za 8,- Kč; čtyřpásmová na 120 minut plnocenná za 20,- Kč
a zlevněná za 10,- Kč; pětipásmová na 150 minut plnocenná za 25,- Kč a zlevněná za 13,- Kč a konečně šestipásmová na 180 minut
plnocenná za 30,- Kč a zlevněná za 15,- Kč. Emise příměstských jízdenek s sebou přinesla několik zajímavostí – v první řadě to
byly poloviční jízdenky s cenou zaokrouhlenou na celé koruny nahoru, přestože existovalo oběživo k uhrazení poloviční ceny bez
zaokrouhlení (nominály 8,- Kč a 13,- Kč) a dále existence dvou jízdenek různých druhů, ale shodné ceny a nemožnosti vzájemné záměny
v rámci jednoho tarifu (nominály 10,- Kč a 15,- Kč).
Jízdenky vydávané z automatů
Tarifní změny od června 1996 přinesly také výrazné rozšíření sortimentu jízdenek z nových automatů Mikroelektronika, které byly
v základním provedení upraveny pro prodej všech druhů jízdenek – základních pro Prahu, jednodenních i příměstských vícepásmových.
Počátek provozu nové technologie vykazoval občasné chybotisky či nepřesné ořezy jízdenek, situace se však poměrně brzy stabilizovala.
Automaty tiskly jehličkovou tiskárnou, zpočátku byla použita černá barva, avšak velmi brzy se ustálila výhradně modrá barva tisku.
Jízdenky byly tištěny podélně, texty se tedy četly „na šířku“. Po celou dobu sledovaného období byl používán poměrně jednoduchý papír
světle žluté barvy s podtiskem názvu DP a oranžovými šipkami. Zadní strana papíru obsahovala základní informace o použití jízdenky
a telefonní čísla na střediska dopravních informací. Během tarifního období došlo k drobné obměně papíru s úpravou ochranných prvků
v označovacím poli, se kterou byla spojena i úprava textu na zadní straně, který nově nebyl proti označovacímu poli. Texty tištěné
v automatech na pražských jízdenkách byly během platnosti tarifu dvakrát modifikovány, nejprve byla platnost pro dvě pásma mimo Prahu
a následně došlo ke zjednodušení textů na jízdenkách. Tyto změny se promítnuly u všech nominálních hodnot jízdenek pro Prahu
a vzhledem k nastavením automatu i u jízdenek vícepásmových.
Jízdenky vydávané z pokladen v autobusech
Zřízení vnějších tarifních pásem a mnoha nových integrovaných autobusových linek přineslo do systému zcela nový druh
jízdenek pro jednotlivou jízdu. Zatímco na městských linkách řidiči jízdenky neprodávali, na příměstských autobusových linkách
byl od 1. června 1996 umožněn nákup jízdních dokladů u řidičů příměstských autobusů. Řidiči však nebyli vybaveni zásobou
neoznačených jízdenek, neboť používali pokladnu s tiskárnou instalovanou nově jako vybavení autobusů. První pokladny, používané
v popisovaném tarifním období, využívaly jehličkových tiskáren obdobných jako v automatech. Tisk probíhal obvykle modrou barvou
na bílé papíry s vodotiskem, avšak výjimkou nebyly ani jízdenky tištené na papíry shodné s jízdenkami z automatů, a to někdy
i s použitím dvou barev. Na jízdenkách z pokladen byly uvedeny základní údaje, které tiskne na běžné jízdenky označovač –
datum, čas, tarifní pásmo, číslo linky a evidenční číslo vozu. V autobusech bylo možné zakoupit všechny druhy jízdních dokladů
platných ve vnějších pásmech PID. Jízdní doklady z autobusů se tak díky jednotnému systému mohly nově objevit jakožto platné
i v městských linkách v Praze, například pokud si cestující zakoupil při cestě do centra Prahy jízdenku platnou na více tarifních pásem.
|
|