Odprodeje vyřazených tramvají
z Prahy do zahraničí

Aktualizováno k datu: 1. ledna 2024
změny vyznačeny v textu červeně

Při pořizování nových tramvají v Praze je poměrně běžné, že se vyřazené tramvaje starších typů dostávají do provozu v jiných městech. Tento článek nemá ambice zpracovat tento jev komplexně do historie, avšak snaží se popsat velmi zajímavé období počínající 90. lety 20. století, kdy se první vyřazené tramvaje T3 a později i jiných typů z Prahy dostaly do provozu za hranicemi naší země. Skutečně hromadnou záležitostí se odprodeje vyřazených vozů k dalšímu provozu v zahraničí staly v souvislosti s dodávkami tramvají Škoda 15T (2010-2019). Po roce 2011 začal počet takto odprodaných tramvají dokonce převyšovat počet vyřazených vozů, které byly sešrotovány. Ke zmapování vývoje, jenž vedl až k tomuto současnému stavu, se musíme ohlédnout až do období těsně po roce 1989, kdy došlo k významným společenským změnám v zemích bývalého východního bloku orientovaných ekonomicky významně na někdejší SSSR. To mělo za následek zásadní útlum výroby nových tramvají v ČKD Tatra, neboť tradiční odběratelé ze SSSR i dalších zemí někdejšího východního bloku nebyli schopni v prostředí tržní ekonomiky nakupovat takové objemy nových vozidel. Útlum výroby se projevil i v produkci pro domácí trh v Československu, kde dopravní podniky odmítaly odebírat konstrukčně zastaralé tramvaje T3SUCS i rozměrově nevhodné článkové vozy KT8D5. ČKD na situaci domácího trhu reagovalo vývojem nízkopodlažní tramvaje RT6N1 i zahájením výroby tramvají T6A5. Záhy na český trh vstoupili noví výrobci, začínající kusovými zakázkami, zatímco výroba v ČKD byla ukončena. Objem dodávek nových tramvají v 90. letech tak logicky nepokrýval potřebná množství vozů k náhradě dožívajících tramvají T3. Tato situace vyústila ve všech městech k modernizačním programům tramvají T3. V Praze se jednalo o modernizace na typ T3R.P a tento proces začal hromadně poměrně pozdě, až od roku 2000 v počtu několika set kusů. Skutečně hromadné dodávky nových tramvají do Prahy se však podařilo realizovat od dodání posledních vozů T6A5 až téměř po deseti letech. Teprve ve chvíli, kdy se konečně rozběhla sériová výroba nízkopodlažních tramvají typů 14T a 15T firmy Škoda Transportation, bylo v Praze možné při vyřazování dožívajících vozů kalkulovat s dodávkou nových tramvají a naplánovat odstavování několika desítek starších tramvají ročně.

Z úvodního textu lze odvodit, že u tradičních zahraničních odběratelů se již od počátku 90. let minulého století začal projevovat nedostatek nových vozidel. Podobný osud jako ČKD Tatra dokonce potkal i jiné výrobní závody v bývalém východním bloku, jmenujme například Konstal v Polsku, Ganz v Maďarsku nebo Timis v Rumunsku. V Sovětském svazu byla největším výrobcem vagónka UKVZ v Usť-Katavi (Usť-Katavskij vagonstrojitělnyj zavod imeni Sergeje Mironoviče Kirova, za socialismu druhý největší výrobce tramvají na světě po ČKD), která sice počátkem 90. let zaznamenala z důvodu ekonomických změn také výrazný propad zakázek, ale paradoxně ji od úpadku zachránil právě výpadek masivních dodávek tramvají z ČKD, který pro tramvaje z Usť-Katavi otevřel nová odbytiště. V nové situaci s menším počtem domácích výrobců a vyššími cenami tramvají musely dopravní podniky uvážlivě pracovat s tramvajovým provozem. V některých případech docházelo k omezování provozu až rušení celých provozů, jinde prostě staré tramvaje přesluhovaly. Jako levná alternativa obnovy vozového parku bylo již v první polovině 90. let přikročeno v mnoha městech a zemích k obnově vozového parku ojetými tramvajemi z druhé ruky. Častým zdrojem takových vozů bylo nově sjednocené Německo, a to jak jeho bývalá západní, tak i východní část. Docházelo tak k zajímavým setkáním, například v bulharské Sofii jezdily dlouho spolu na jedné lince typické vozy západního bloku (článkové tramvaje Düwag) s typickými vozy východního bloku (ČKD Tatra T4D), oba typy zakoupené jako ojeté z Německa a oba následně nahrazené ojetými tramvajemi z Prahy. Do zemí, odebírajících původně nové tramvaje z ČSSR se postupně dostaly ojeté tramvaje mimo jiné z Německa, Rakouska, Švýcarska a Holandska.

Tramvajové provozy odebírající donedávna tramvaje z ČKD by v 90. letech minulého století jistě měly zájem také o odkup tramvají z Prahy (respektive z celé ČSSR), avšak zde dosud ze zřejmých důvodů nepanoval zásadní nadbytek vyřazených vozidel schopných dalšího provozu. V Praze bylo k dispozici omezené množství vyřazených vozů T3 v období mezi posledními dodávkami tramvají T3SUCS a KT8D5 a dodávkou vozů T6A5. V tomto období se realizovalo několik odprodejů vyřazených vozů v rámci ČR (Plzeň, Liberec, Brno, Ostrava) a také první doložený prodej tramvaje T3 z Prahy do zahraničí. Touto první tramvají se stal v roce 1993 vůz # 6319, prodaný do muzea v Kochi v Japonsku. Zde bylo plánováno vůz přestavět (zmenšit jeho šířku) a provozovat na úzkorozchodné trati firmy Tosa společně s jinými historickými vozidly (např. tramvaje z Lisabonu). K tomu však nedošlo, firma se potýkala s finančními problémy, které vyústily až ve změnu organizace podniku. Nové vedení usoudilo, že přestavba dalších již zakoupených zahraničních vozů by byla příliš náročná a nerealizovala ji. Vůz T3 v Japonsku tak byl v po více než deseti letech odstavení sešrotován, a to společně s dalšími cennými exponáty z Vídně a Milána.

První realizovaný prodej tramvají z Prahy do zahraničí s cílem dalšího provozu se realizoval do ukrajinského města Krivoj Rog počínaje rokem 1995. Kontrakt byl uskutečněn přes zprostředkovatelskou firmu zabývající se obchodem s Ukrajinou a předmětem byla dodávka tramvají ve stavu po velké prohlídce, z pohledu odběratele pojatých jako nákup nových vozidel pro tamní prestižní rychlodráhu. Většina tramvají pro Krivoj Rog tak putovala nejprve do firmy Pars Šumperk, kde byla provedena úprava dle požadavku zákazníka. Následně byly vozy expedovány do Krivoj Rogu. Dodávky probíhaly od jara 1995 až do konce roku 1997, přičemž dodnes nejsou spolehlivě doloženy všechny vozy, které byly do Krivoj Rogu dodány. Některé vozy odprodané z Prahy v rámci této akce byly použity pouze zhotovitelem na náhradní díly, které se však braly současně i ze starších zásob vyřazených T3 v majetku zhotovitele. U tří vozů také není spolehlivě doloženo, zda byla jejich oprava před odvozem prováděna v opravně tramvají v Praze, nebo v Šumperku. S jistotou lze konstatovat pouze dodání 11 ks T3 do Krivoj Rogu (z toho u 8 ks je doložena oprava v Šumperku), do procesu však bylo zapojeno celkem 15 vozů. Osudy dalších čtyř kusů nejsou jednoznačně potvrzeny (údaje v dostupných podkladech se liší) a je pravděpodobné, že byly použity jen na náhradní díly, případně jako náhradní skříně s využitím dokumentů jiného vozu. Po dodávkách tramvají T6A5 do Prahy se předpokládalo pokračování podobných odprodejů na Ukrajinu, avšak v této době neměli případní zákazníci zájem a vozy odprodané z Prahy zprostředkovateli v roce 1996 byly v následujících letech většinou sešrotovány a žádný z nich se nedostal do provozu v zahraničí.

V následujícím období po roce 2000 Praha vyřazovala tramvaje jen minimálně a drtivá většina vozů procházela modernizačním programem T3R.P. Poptávka po ojetých tramvajích z Prahy, zejména typu T3, tak nemohla být realizována. Jisté uvolnění možností nastalo až po roce 2003, kdy byl zahájen program modernizací T3R.PV s novými vozovými skříněmi. Možnosti nákupu vyřazených tramvají využila firma Pars Šumperk k nákupu čtyř vozů T3 pro své zakázky na stavbu tříčlánkových částečně nízkopodlažních tramvají. První z nich byla pro již osvědčeného zákazníka – ukrajinský Krivoj Rog, vůz typu K3UA s využitím vozových skříní dvou tramvají T3 byl postaven v roce 2005. Zbývající dva vozy posloužily ke stavbě prototypu tramvaje KT3R s čely „Kotas“ pro ruské hlavní město Moskvu, dokončené až v roce 2008. Výroba modernizovaných tramvají z vyřazených vozů T3 se však v této době již nejevila jako perspektivní a k využití dalších vozů z Prahy tímto způsobem nedošlo. V roce 2008 již díky končícímu modernizačnímu programu tramvají T3 (do kterého již mezitím byly zařazeny i vozy podtypů T3M, T3SU a T3SUCS) i dodávkám vozů Škoda 14T přikročil pražský dopravní podnik k systematickému vyřazování tramvají. Hned v roce 2008 došlo k prodeji čtyř tramvají typu T3 a šestnácti typu T3SUCS prostřednické firmě ze Slovenska, která zajistila jejich prodej do Korejské lidově demokratické republiky. Na vozech byla provedena prohlídka v opravně tramvají a dostaly nový lak, nicméně v zásadě byly v KLDR zařazeny do provozu v takovém stavu, jak v Praze dojezdily.

Zájem o podobný odkup tramvají, jako byl realizován v roce 2008 do KLDR, záhy projevila i další města, zejména na Ukrajině. Z tohoto důvodu dopravní podnik tramvaje vyřazené po roce 2009 jako nadbytečné cíleně vlastními silami nešrotoval, ale začal je nabízet jako provozuschopné subjektům k odprodeji. V případě nezájmu firem zajišťujících odprodej vozů k dalšímu provozu přišly ke slovu kovošroty, nabízející dopravnímu podniku obvykle nižší kupní cenu. Tím sice vznikalo riziko, že jistá část vozů bude odvezena do šrotu v provozuschopném (kompletním) stavu, avšak reálně byl počet takových případů řádově nižší, než počet odprodejů k dalšímu provozu. Systém odprodejů byl od roku 2012 soustředěn v dopravním podniku do oddělení Likvidace majetku, které vyřazené tramvaje přebíralo do svého majetku a nabízelo je k odprodeji prostřednictvím obálkové metody s možností účasti jakéhokoliv subjektu. Výhodou tohoto systému je prezentace fotodokumentace vozů a jejich technického popisu, čímž dochází často k úspěšné selekci na vozy kompletní (poptávané primárně k dalšímu provozu) a vozy nekompletní nebo poškozené (poptávané převážně kovošroty). První vlaštovkou nové éry odprodejů tramvají bylo deset vozů pro ukrajinský Charkov (6 ks typu T3M, 1 ks typu T3SU a 3 ks typu T3SUCS), odvezených z Prahy na konci roku 2011. Zájem o vozy typu T3M byl velkým překvapením, neboť jejich elektrická výzbroj TV1 se doposud nevyskytovala mimo území bývalé ČSSR a vyřazené vozy tohoto typu byly spíše šrotovány. Tramvaje z Prahy byly v Charkově zařazeny do provozu pouze s minimálními úpravami (např. nutná změna rozchodu), a to nezvykle pod původními pražskými evidenčními čísly. Pozoruhodným a v následujících letech již neopakovaným jevem bylo polepení oken vozů polopropustnými fóliemi, které měly údajně zakrýt vandaly poškrabaná okna. Na vozech T3 a T3M s neuzavřenými kabinami (v Praze jezdících již jen jako zadní v soupravách) byly provedeny zajímavé dostavby trubkové zástěny kabiny, aby dosahovala až ke stropu a více izolovala řidiče. Vozy T3M byly v Charkově vypravovány dlouhou dobu pouze sólo, avšak od roku 2019 byly v provozu postupně sestaveny dvě soupravy. Nedostatek náhradních dílů na výzbroje TV1 měl od roku 2019 za následek již na dvou vozech náhradu tyristorové výzbroje TV1 klasickou odporovou výzbrojí vytěženou z jiných, již vyřazených vozů.

Od roku 2012 se podařilo pokračovat v úspěšných odprodejích i nadále, přičemž konkrétní vozy jsou uvedeny níže v tabulkách. Do Charkova byly v roce 2012 odprodány kromě převažujících tramvají T3SU a T3SUCS i čtyři původní vozy T3. Současně si Charkov odebral i vybrané náhradní díly z tramvají, které byly tohoto roku šrotovány. Zajímavá je z roku 2012 trojice vozů T3SUCS po nehodách, z nichž jeden (#7284) byl po větší nehodě přední části vozu. K jeho opravě bylo využito čelo vyřazeného pražského vozu #7116, který byl sešrotován v Kladně. Výsledný vůz dostal jako první v Charkově nové evidenční číslo jako formální náhrada jiného místního vozu. I v následujících letech mířily některé tramvaje do Charkova ve stavu po nehodách, vždy však již šlo o menší poškození. Zajímavostí roku 2013 byl prodej dvou cvičných tramvají T3 #5506 a #5509, které byly v Charkově upraveny zpět na provozní vozy a rovněž přečíslovány. Vůz #5506 zůstal v provedení bez středních dveří, připomínajícím dvoudveřové tramvaje T3SU, dodávané na Ukrajinu poměrně běžně přímo z ČKD. V letech 2014 až 2016 byly do Charkova dodány opět také ojeté tramvaje typu T3M, jejichž početní stavy se v Praze již toho času významně zmenšily. V Charkově nicméně nadále trval zejména zájem odkupovat tramvaje typů T3SU a T3SUCS z Prahy, které zde po počátečních letech sólo provozu jezdily od roku 2014 i ve dvojicích. Odprodeje tramvají všech modifikací typu T3 z Prahy do Charkova byly ukončeny v roce 2016, kdy již byly zásoby vozů T3M, T3SU a T3SUCS v Praze téměř vyčerpány, tramvaje typu T3SUCS byly však do Charkova nadále dodávány např. z Ostravy, Olomouce a Bratislavy. V souvislosti s Charkovem je třeba zmínit, že dva zde provozované vozy T3SUCS z Prahy byly odsud v roce 2015 předány po dílenské prohlídce do města Družkovka, které s jejich pomocí obnovilo provoz na jedné zrušené tramvajové trati. Třetí tramvaj, tentokrát typu T3SU, putovala do Družkovky opět přes Charkov na přelomu let 2015 a 2016, aniž by v Charkově zasáhla do provozu. Družkovka se tak stala dalším městem, provozujícím pražské tramvaje, přestože žádné nikdy přímo neodkoupila. Podobným způsobem se v roce 2016 ocitly tramvaje T3, T3SU a T3SUCS z Prahy také v Ukrajinském městě Kamjanske (dříve Dněprodžeržinsk). První tři vozy byly po dovezení z Prahy do Charkova opraveny v místních dílnách a na konci června zprovozněny v Kamjanskem. Na přelomu let 2016 a 2017 putovaly do Kamjanskeho z Charkova další vozy, tentokrát převážně z řad tramvají v Charkově již provozovaných včetně vozu T3 původního #6900.

Od roku 2015 byly k odprodeji nabízeny také vyřazené tramvaje typu T6A5, z nichž první putovala v únoru 2016 právě do Charkova, následovaná do konce roku 2016 devíti dalšími vozy stejného typu. Zájem o tramvaje T6A5 byl pochopitelný, neboť s podobnými vozy s elektrickou výzbrojí TV3 mají na Ukrajině zkušenosti díky dodávkám tramvají T6B5, označovaných v exportní verzi pro Sovětský svaz v ČKD jako T3M. Zprovoznění tramvají T6A5 v Charkově s sebou neslo technické i legislativní problémy, následkem kterých došlo k významné časové prodlevě. Zatímco technické otázky úprav elektrické výzbroje a změny rozchodu byly úspěšně vyřešeny a jako první tramvaj T6A5 se po opravě projel počátkem srpna 2016 vůz původního #8623, otázky legislativní protáhly zahájená provozu až do pozdního podzimu. V listopadu 2016 byly tramvaje T6A5 schváleny jako náhrada existujících (a vyřazovaných) vozů T6B5 a do konce roku 2016 prvních pět tramvají dostalo nová evidenční čísla a vyjelo do provozu. První jízdy s cestujícími byly dokumentovány 7. prosince 2016 s vozem #4532 (ex. Praha #8623). Všech deset dodaných tramvají T6A5 bylo v Charkově zprovozněno postupně do února 2018, přičemž vozy v místních podmínkách poměrně záhy přišly o polopantografy a získaly klasické sběrače z vyřazených vozů T3. Přestože Charkov deklaroval zájem o další tramvaje T6A5, zůstala desítka vozů z roku 2016 toho času zatím osamocena a pro Charkov dostal přednost nákup ojetých tramvají různých modifikací typu T3, již však ne z Prahy. Další tramvaje T6A5 z Prahy se však do Charkova ještě dostaly, a to na provedení úprav pro město Kamjanske, kde byl v roce 2020 zahájen na místní poměry velkolepý program obnovy vozového parku tramvají pomocí vozů T6A5. V letech 2020 a 2021 bylo v Charkově pro Kamjanske opraveno osm tramvají T6A5.

Do provozu tramvají z Prahy v Charkově zásadním způsobem zasáhla válka na Ukrajině od roku 2022. Od 28. února 2022 musel být z důvodu bombardování zastaven tramvajový provoz, přičemž některé tramvaje ani nemohly dojet do vozoven. Dne 3. března 2022 ruská armáda raketovým útokem zničila Saltovské tramvajové depo, kde došlo k neopravitelným poškozením i některých tramvají z Prahy. Zcela zničeny přímo na místě byly např. vozy T3M #8073 (přímo zasažen na dvoře), T3SUCS původního #7031 (zasypán sutí v zasažené hale) či T6A5 #8648 opravovaný pro Kamjanske, na který se zřítil strop zničené haly oprav vozovny. Paradoxně se nakonec méně poškozenými staly tramvaje ponechané na ulici. Částečná stabilizace situace umožnila obnovení tramvajového provozu v malém rozsahu od 21. května 2022 s postupným rozšířením na většinu někdejší sítě v dalších měsících tohoto roku. Z hlediska vozového parku byly v jediné zbývající vozovně postupně zprovozňovány opravitelné tramvaje, velká část z nich původem z Prahy. V rámci selekce na opravitelné a neopravitelné vozy byly některé odstavené vozy z Prahy vyřazeny, zejména se jedná o vozy T3M prvních dodávek. Na konci roku 2022 bylo z Prahy do Charkova darováno do provozu pět vozů T3SUCS a patnáct vozů T6A5, které byly všechny uvedeny do provozu vyjma nekompletního vozu T3SUCS #7256.

Druhým pravidelným odběratelem tramvají z Prahy se na Ukrajině stalo v roce 2012 hlavní město Kyjev. Po dodávce deseti tramvají typu T3 na jaře 2012 byly již dále dodávány výhradně vyřazené tramvaje typů T3SU a T3SUCS. Od roku 2015 se Kyjev stal největším odběratelem vyřazených vozů z Prahy. Vozy zde nebyly zařazovány do provozu ve stavu po dodání, ale byla na nich prováděna dílenská prohlídka. Ta spočívala na tramvajích řady T3 v opravě viditelných poškození skříně (některé vozy do Kyjeva byly po menších nehodách), instalaci nových nerezových schodů a protiskluzové podlahy, revizi elektroinstalace včetně zapojení nového odbavovacího a informačního systému a novém vnějším laku. Elektrická výzbroj byla ponechána původní. Tramvaje jsou v Kyjevě důsledně přečíslovány a v pojetí místního dopravního podniku se nejedná o nové vozy, ale o generální opravy stávajících kyjevských tramvají. Pro dodané tramvaje tedy není vyčleněna žádná nová číselná řada, ale dostávají evidenční čísla uvolněná odstavenými původními vozy, jejichž stav je zejména z hlediska koroze vozové skříně výrazně horší, než u ojetých tramvají z Prahy. Je vhodné zde poznamenat, že kromě tramvají z Prahy využil Kyjev souběžně i nákupu vyřazených vozů z DP měst Mostu a Litvínova a později i z Ostravy, Košic a Bratislavy. Zájem o tramvaje T3SU a T3SUCS z Prahy v Kyjevě nicméně trval a jejich dodávky probíhaly hromadně až do konce roku 2016, kdy byl odprodej ukončen z důvodu rozhodnutí o zachování zbývajících tramvají k provozu retro linky v Praze. Na konci roku 2016 dosáhl počet tramvají T3, T3SU a T3SUCS z Prahy 103 kusů a Kyjev je největším provozovatelem vyřazených tramvají z Prahy. Většina z těchto vozů byla na konci roku 2023 stále v provozu, a to včetně několika „klasických“ T3, byť některé vozy již byly i v Kyjevě samozřejmě vyřazeny. Poslední dodaný vůz T3SUCS z Prahy v roce 2017 nebyl nikdy zařazen do provozu, je v majetku soukromé společnosti a jeho další osud se nepodařilo vypátrat. Kyjevský dopravní podnik projevil podobně jako Charkov zájem i o tramvaje T6A5 a v roce 2017 zakoupil jeden kus z Prahy ke zkušební úpravě pro místní provoz. Následovalo jej šest kusů v roce 2018. Po dílenské prohlídce byly tramvaje přelakovány do červenokrémové a došlo k významné úpravě interiéru. Uvedení tramvají T6A5 do provozu provázely legislativní problémy a vozy vyjely s cestujícími až ve druhé polovině roku 2019. Tramvaje jezdí jak sólo, tak i ve dvojicích. Všechny vozy jsou formálně generálními opravami vysloužilých tramvají T6B5, jejichž čísla nesou.

Současně s odvozem prvních tramvají do Kyjeva se obnovila také tradice dodávek tramvají z Prahy do města Krivoj Rog, kam putovaly na přelomu února a března 2012 čtyři tramvaje typu T3SUCS. Tři z nich byly podrobeny důkladné dílenské prohlídce spojené s úpravou do podoby blízké místním tramvajím T3SU (mezi jiným doplnění reflektoru do prostoru původní čelní orientace) a na konci roku 2012 zařazeny do provozu na místní tramvajové rychlodráze, která je vedena v části své trasy i v podzemí. Poslední vůz #7149 byl předán v létě 2012 ve zcela nedotčeném stavu do Oděsy, kde byl obratem zařazen do provozu pod původním číslem bez jakýchkoliv úprav. V Oděse se tramvaj z Prahy osvědčila a tak následovalo na podzim 2012 odkoupení osmi dalších, doplněných ještě jedním vozem počátkem následujícího roku. V Oděse tak jezdí deset vozů T3SUCS z Prahy, doplněných o další kusy z DP Mostu a Litvínova. Pražské tramvaje provozované v Oděse vykazovaly zpočátku naprosté minimum úprav včetně původních doplňků v interiéru, zpočátku i tarifní podmínky DP Praha a reklamní letáčky z doby vyřazení vozů v Praze. Až dílenské prohlídky po několika letech tyto prvky odstranily. Na podzim roku 2012 se tramvaje typu T3SUCS z Prahy dostaly také do ruského města Kursk, kam bylo prodáno deset vozů. Pro transport do Ruska byla zvolena přeprava po železnici, což bylo zajímavé oživení, neboť všechny odvozy na Ukrajinu probíhají na silničních návěsech. Tramvaje z Prahy byly v Kursku zařazeny pod původními čísly v nezměněném stavu, pouze bylo realizováno dolepení barevné grafiky na boky vozů. Tato úprava měla zřejmě symbolizovat místnímu lidu, že se jedná o nové tramvaje. Smutný osud měla v Kursku tramvaj T3SUCS #7084, která měla v červenci 2018 vážnou nehodu s vozem KTM-19 #5376 a byla vyřazena. Od roku 2023 jsou vozy z Prahy v Kursku postupně vyřazovány.

Novinkou roku 2016 a současně zcela novou destinací pro tramvaje z Prahy se stalo na konci června 2016 hlavní město Bulharska - Sofie. Ta jevila dlouhodobě zájem o odkup tramvají T6A5 na základě zkušeností s podobnými tramvajemi z produkce ČKD Praha (T6A2, T6B5), které již ve svém vozovém parku má, a to i se stejnou elektrickou výzbrojí TV3. Po dlouhých obstrukcích způsobených uzavíráním obchodu s dosud neznámým odběratelem se podařilo na přelomu června a července 2016 odvézt do Sofie prvních deset vozů. Tramvaje zde jsou provozovány na části sítě o normálním rozchodu z depa Iskar, kde jsou deponovány i vozy T6B5. Uvedení vozů T6A5 do provozu v Sofii bylo velice rychlé a první vozy vyjely na linku č. 22 již 10. srpna 2016, tramvaje byly spřaženy do trvalých souprav. V srpnu a září 2016 byla odvezena do Sofie druhá desítka vozů T6A5, následovaná pak třetí desetikusovou várkou v září roku 2017. V roce 2018 byl do Sofie dodán jen jeden vůz na náhradní díly, který následovala čtvrtá desetikusová série v polovině roku 2019 a poslední patnáctikusová série na konci roku 2020, zprovozněná postupně v roce 2021. Zatím poslední vůz byl dodán v roce 2021 opět na náhradní díly. Sofie se stala během pěti let významným provozovatelem tramvají T6A5 z Prahy.

Poslední novou zahraniční destinací se zahájením odprodeje tramvají z Prahy v roce 2016 se stal Ukrajinský Mariupol. Zde byl prvotním impulsem plán darování vyřazených tramvají T3SUCS, který byl na přelomu let 2016 a 2017 stabilizován na počet deseti kusů. Během dlouhého procesu smluvního zajištění daru tramvají z Prahy bylo do Mariupolu standardním způsobem na sklonku roku 2016 prodáno přes prostředníka 11 kusů tramvají T3SUCS. Vozy byly před zařazením v Mariupolu opraveny a přerozchodovány v dílnách v Dnipru a Záporoží, a to z důvodu absence zázemí a zkušeností s vozy T3 v Mariupolu. První vozy z Prahy byly v Mariupolu zařazeny do provozu v březnu 2017. Obdobně jako v Kyjevě byly záhy následovány také tramvajemi z Košic. Na desítku darovaných vozů z Prahy došlo až ve druhé polovině roku 2017, kdy byly v srpnu odvezeny do Mariupolu první dva vozy, upravené již v Praze na rozchod 1524 mm. Zbývajících osm vozů bylo do Mariupolu odvezeno až v prosinci 2017, a to bez úprav. Tento fakt nešťastně ovlivnil jejich osudy. Přestože byly na vozech postupně v roce 2018 prováděny úpravy k uvedení do provozu, přednost ve zprovoznění dostala pozdější dodávka ojetých tramvají T3A z Rigy, které již disponovaly podovozky pro správný rozchod. Na osm vozů z Prahy došlo až na konci roku 2021, kdy byly postupně upraveny a na počátku roku 2022 zprovozňovány. Čtyři vozy byly uvedeny do provozu v únoru 2022, dokončení zbývajících čtyř vozů bylo zastaveno hned v počátku války na Ukrajině útokem ruské armády na Mariupol.

Tramvajový provoz v Mariupolu byl dne 2. března 2022 z důvodu neustálého ostřelování města zcela zastaven a některé vozy zůstaly i na trati mimo vozovny. Přímým zásahem byl hned v prvních dnech zcela zničen na ulici původní pražský vůz T3SUCS #7064. Při útoku na depo č. 2 byl na jeho dvoře zničen vůz původního #7245 a další čtyři vozy původem z Prahy byly zcela zničeny v hale depa po přímém zásahu budovy a propadu střechy a části stěn. Po ruském obsazení Mariupolu byl od 2. května 2023 v omezeném rozsahu obnoven tramvajový provoz z méně poškozeného depa č. 3, a to včetně zhruba poloviny tramvají dodaných původně z Prahy, které byly za tím účelem přečíslovány. Stále zbývá několik poškozených vozů z Prahy, u kterých není jasné, zda budou po válečném poškození opraveny.

Zcela mimo hromadné odprodeje je třeba ještě zmínit osudy několika jednotlivých kusů tramvají První z nich je havarovaná tramvaj T3SUCS #7055, odprodaná v roce 2013 na Slovensko do DP Bratislava. Tento vůz měl sloužit jako vyhlídkový v rámci projektu "Stratené město 2014", do vozu bylo plánováno v rámci větší opravy instalovat mimo jiné LCD obrazovky přes větší část oken. Na obrazovkách měly být promítány vizualizace historické podoby města, které měli mít cestující možnost porovnat s výhledem na současný stav přes zbylá okna. Uvedená část projektu však byla stornována a vůz #7055 se po dvou letech přesunul bez úprav od původně vybraného zhotovitele opravy do DP Bratislava, kde byl odstaven bez využití až do léta 2023, kdy byl sešrotován. Výrazně lepší jsou osudy dvou tramvají T3SUCS, odvezených z Prahy v roce 2017 s cílem umístění do zahraničních muzejních sbírek. V červenci 2017 putoval vůz #7255 do vznikajícího jihokorejského železničního muzea Hwarangdae Tranpark poblíž Soulu, kde je vůz od roku 2018 vystaven a od roku 2020 jeho interiér upraven na knihovnu. V říjnu 2017 pak byl odvezen vůz #7079 do vyhlášeného Dánského muzea Sporvejsmuseet Skjoldenaesholm, kde se vůz podařilo za dobrovolnického přispění pracovníků z Prahy oživit a dne 22. června 2019 byl poprvé slavnostně uveden do provozu na místní muzejní trati.

Na závěr musíme zahrnout do soupisu odprodejů také tramvaje typu RT6N1, jejichž osud byl pohnutý již od počátku. Tento první typ nízkopodlažních tramvají domácí produkce byl do Prahy dodán v počtu čtyř kusů tzv. ověřovací série na konci roku 1996. Pro četné závady neodzkoušených komponent i neschopnost výrobce v úpadku závady efektivně řešit se pro vozy nepodařilo během provozu v Praze zajistit schválení typu pro trvalý provoz. Tramvaje vozily cestující jen od srpna 1997 do června 1999 a ani pokusná modernizace jednoho z vozů v letech 2004 – 2005 nakonec nebyla úspěšná. Dlouhodobě odstavené vozy byly v roce 2009 odprodány a následně se před prostředníka dostaly do polské Poznaně, kde po modernizaci doplnily v letech 2011 – 2014 místní flotilu tramvají RT6N1.