Pohlednice Pražských tramvají...
...od visuté lanové dráhy Horní Hanychov - Ještěd

Nakonec realizování a výstavba visuté lanové dráhy připadly až Československým státním drahám, které projekt zadaly známé chrudimské strojírně František Wiesner, pozdější Transportě. Výstavba začala v roce 1932, provoz lanové dráhy byl zahájen 27. června 1933. V podmínkách Československé republiky šlo o druhou visutou lanovou dráhu, první byla zprovozněna v Krkonoších v roce 1928 z Jánských lázní na Černou horu.

Původní lanová dráha na Ještěd měla šikmou délku tratě 1183 metrů s převýšením 400 metrů, na trase byly dvě podpěry s výškou 20 a 26 metrů. Kabinová lanovka s kyvadlovým provozem dosahovala maximální rychlosti 5 m/s. Koncem roku 1971 byl provoz lanové dráhy zastaven a začala její rozsáhlá rekonstrukce.

Jak již to v podmínkách té doby probíhalo, rekonstrukce lanové dráhy byla nesrovnatelně delší než samotná výstavba. Po zásadní rekonstrukci ukončené v roce 1975, zbyla z původního zařízení jen nepatrná část konstrukce v dolní a horní stanici. Trať byla rekonstruována firmou Transporta Chrudim (nástupcem původního zhotovitele, strojírny František Wiesner) jako dvoulanová, se dvěma nosnými lany o průměru 50 mm uzavřené konstrukce a jedním tažným a jedním přítažným lanem o shodném průměru 22,4 mm. Původní dvě podpěry nahradila jediná, vysoká 30 metrů. Šikmá délka tratě je po rekonstrukci 1188 metrů s převýšením 401,7 metrů. U nás nejvyšší přepravní rychlost 10 m/s dosahují nové kabiny s obsaditelností 35 osob.

Možná se málo ví, že lanová dráha sice provozuje dvě kabinky, ale má ještě jednu, třetí, tzv. záložní, která je taková putovní. Když je na ní provedena generální oprava, nahradí na trati jinou kabinku, která se sama zase vydává na omlazující proces.

Na počátku roku 2011 se tak na ještědských lanech objevila novotou zářící a vonící kabinka č.2 po generální opravě spojené s nalakováním do korporátních barev Českých drah, tedy do vizuaálního stylu studia Najbrt. Zároveň proběhla výměna nosných lan, plánovaná původně na deset až třicet dní. Nakonec se pánům lanovkářům zadařilo lana nahradit za pouhých šest dní.

Jednou za pět let se prování tzv. popouštění lan, což znamená, že z horní stanice, kde jsou lana delší než je třeba se posunou tak, aby na podpěře, kde je lano nejvíce namáháno, visela nová část lana. V dolní stanici se několikametrový kus nadvytečného lana uřízne. Tímto zkracováním je vlastně limitována životnost lana, které je sice v dobrém stavu, ale už není dostatečná zásoba na další posunutí.

Poslední výměna jednoho z nosných lan proběhla v roce 1985.