Od roku 1971 byla v Praze připravována revoluční změna odbavování, která přenášela veškerou zodpovědnost
na cestujícího. Tarifní změna se zavedením mechanizovaného odbavení cestujících byla schválena radou
Národního výboru hl. m. Prahy v roce 1972 a Dopravní podniky obratem zpracovaly materiál s názvem
Projekt mechanizovaného odbavování cestujících - MOC, uvažující zřízení nepřestupního jízdného
s označováním předem zakoupených jízdenek ve vozidle. Cílem bylo zejména snížení počtu zaměstnanců
a zajištění plynulého toku cestujících na zastávkách použitím všech dveří pro nástup i výstup. Do
vozidel byly instalovány mechanické označovače na jízdenky, zakoupené z Maďarska. Strojky mechanicky
děrovaly jízdenku v rastru 9 polí, popsaných na jízdence číslicemi 1 až 9. Původně bylo v plánu zavedení
systému v roce 1973 v souběhu s dosavadním systémem odbavení. V předstihu byly vytištěny první jízdenky
v hodnotách 1,- Kčs a 2,- Kčs. Jízdenky za 1,- Kčs měly sloužit pro většinu povrchové dopravy,
jízdenky za 2,- Kčs se zelenou šipkou byly určeny pro tzv. překryvné autobusové linky s vyšším tarifem.
Plány na souběh systémů však nebyly uskutečněny a systém MOC byl zaveden s okamžitou platností dne 9.5.1974,
tedy současně se zavedením provozu metra a s ukončením provozu starých tramvají. V tramvajích byly jízdenky
systému MOC a děrovací strojky zavedeny ihned o půlnoci v noci z 8.5. na 9.5.1974, v autobusech až s ranním
výjezdem. Na většině linek včetně nočních spojů byl tarif sjednocen na 1,- Kčs za nepřestupní jízdenku
a korunová jízdenka s červenou šipkou se stala pro Prahu typickou na mnoho dalších let. Na rekreačních
autobusových linkách byl ponechán vyšší tarif a cestující byli povinni označit dvě nebo tři jízdenky dle
ceny jízdy (2,- Kčs nebo 3,- Kčs). Dvoukorunové jízdenky se zelenou šipkou nebyly nikdy v praxi využity
a většina nákladu byla skartována, avšak několik kusů se dosud pohybuje mezi sběrateli, autor článku ji
však nevlastní. Pro úplnost je třeba dodat, že v metru se nově zavedené jízdenky v roce 1974 nepoužívaly,
cestující platili za vstup do placeného prostoru korunovou mincí v turniketu. Označování jízdenek v děrovacích
strojcích MOC se používalo v tramvajích a autobusech, označovací strojek a způsob označení jízdenek je
zpracován na samostatné stránce
Označovače jízdenek a jejich použití.
1974: První jízdenky
První jízdenky pro jednotlivou jízdu systému MOC měly v roce 1974 délku cca 75 mm a šířku 30 mm. Později
byla délka jízdenek zvýšena až na 85 mm. Jízdenky byly potištěny z obou stran. Na lícové straně byly černou
barvou natištěny údaje o dopravním podniku a platnosti jízdenky a dále číselník s číslicemi 1 až 9 na pravé
straně jízdenky. Pokyny pro cestující byly na jízdence natištěny "na šířku", číslice však již "na výšku".
Červenou barvou byla na líci jízdenky natištěna šipka naznačující směr zasouvání jízdenky do strojku a dále
znak dopravního podniku pod číselníkem. Na levém kraji jízdenky byla natištěna série a číslo jízdenky.
Série byly označovány písmeny, a to nejdříve dvěmi s využitím malých i velkých písmen a po vyčerpání
dvoupísmenných kombinací třemi znaky, kde první písmeno bylo vždy velké a další dvě malá. Sériová čísla
tvořilo šest číslic, nejednalo se však o běžné šestimístné číslo, pořadí číslic bylo pozměněno. Poslední
pořadová číslice byla na prvním místě, druhá číslice na předposledním místě. Jízdenky byly distribuovány
v bločcích se stránkami po 5 kusech. Jízdenky na jedné stránce se lišily vždy pouze číslicemi na prvním místě.
Na rubové straně jízdenky vytištěny pokyny pro cestující, zejména instrukce o označování jízdenky. V tomto
provedení vydržely jízdenky s mírnými modifikacemi více než deset let.
V 70. letech minulého století jezdilo na jednotlivé jízdenky mnohem více cestujících, než dnes. Snad i to bylo
důvodem, proč se velice záhy po zavedení systému MOC objevily v oběhu vzhledově odlišné jízdenky vytištěné v jiné
tiskárně, než standardní jízdenky. Tyto odlišné jízdenky měly jiné grafické provedení a byly číslovány razítky.
Existovalo více modifikací, jedna z nich je pro ilustraci uvedena na obrázcích. V oběhu se tyto jízdenky
vyskytovaly dle pamětníků nejvíce v roce 1975.
1985: Druhá generace jízdenek
V roce 1981 vznikly úvahy o zavedení označovacích strojků také v metru. Nejprve se uvažovalo s děrovacími
strojky obdobnými povrchové dopravě. V roce 1983 se objevil nový návrh s využitím elektronických označovacích
strojků značky Merona německé výroby, umožňujících tisk data a času vstupu do placeného prostoru metra. Návrh
byl úspěšně přijat a označovací strojky ve vstupech do metra byly zavedeny dne 29. září 1985. Popis strojku,
jeho funkce a způsob označování jízdenek je popsán na stránce
Označovače jízdenek a jejich použití. Aby byl
potisk na jízdenkách označených v metru jasně čitelný, bylo rozhodnuto o vydání graficky upravené emise
jízdenek bez potisku zadní strany a s upravenou přední stranou s tiskem čteným na výšku. Text na rubové
straně byl změněn, zejména byl doplněn údaj o platnosti jízdenek v metru. Tyto jízdenky byly dány do tisku
v předstihu a uvedeny do oběhu již v říjnu 1984.
1987: Třetí generace jízdenek
Při zavedení jízdenek v metru se předpokládalo, že uvědomělá cestující veřejnost bude vždy označovat
jízdenky v metru tak, aby tisk byl na rubové straně. Tato skutečnost však nebyla na jízdence uvedena
a cestující ji tedy respektovali jen někdy. Dále se mezi cestujícími našli i nepoctiví jedinci, pokoušející
se z nepotištěné rubové strany odstranit zmizíkem inkoustový potisk z metra a jízdenku nelegálně použít
podruhé. Uvedené důvody vedly v roce 1987 k další změně jízdenky. Dosud bílá rubová strana byla opět
potištěna, tentokrát červenou barvou. Na rubu byla vytištěna šipka a stručný popis tarifní platnosti
jízdenky v metru. V této podobě byla již korunová jízdenka ponechána až do úplného konce své platnosti.
Jízdenky pro jednotlivou jízdu byly tištěny ve velkých nákladech. Vzhledem k omezeným možnostem dobové
techniky i velkému objemu tisku nebyly všechny jízdenky vzhledově identické. Docházelo k vadám tisku
v obou použitých barvách i k nesouměrnému řezu jízdenek v rámci stran bločku. Ve výjimečných případech
docházelo k chybám v ořezu jízdenek. Rovněž při označení docházelo k občasným nedokonalostem při proděravění
jízdenky v autobusech a tramvajích, případně k vadám tisku v metru. Přestože nestejnost jízdenek i nedostatky
jejich označení můžou z dnešního pohledu působit úsměvně, ve své době byly korunové jízdenky včetně svého
provedení zcela dostačující a plnily svoji úlohu.
Jízdenky z automatů
Systém odbavování vyžadující zakoupení jízdenky před nástupem do vozidla vyvolával již od roku 1974
problémy na místech, kde nebylo možné zakoupit jízdenku. Proto již v polovině 70. let vznikla myšlenka
zavedení jízdenkových automatů. V roce 1978 byly vybrány automaty západoněmecké výroby od firmy Merona.
Zpočátku umožňovaly pouze nákup jedné jízdenky za 1,- Kčs, od roku 1980 byly dodávány automaty umožňující
nákup jedné, dvou nebo pěti jízdenek použitím mincí v hodnotě 1, 2 a 5 Kčs. Automaty na jízdenky se hromadně
rozšířily se zavedením používání jízdenek v metru v roce 1985, kdy jejich počet vzrostl na téměř 300 kusů.
Automaty tiskly na jízdenky k identifikaci číslo automatu a pětimístné pořadové číslo. Text na jednotlivých
jízdenkách z automatů byl v průběhu sledovaného období několikrát upraven. Jízdenky z automatů rovněž
vykazovaly časté vady tisku při nedostatku barvy v automatu. V roce 1987 došlo díky automatům na jízdenky
k jedné významné tarifní úpravě. Dopravní podnik zavedl od 1. května 1987 jako novinku jednodenní jednotlivé
jízdenky, vydávané automaty Merona. Automat po zaplacení ceny jízdenky vydal jízdenku s natištěným datem
a časem vydání, tato jízdenka se dále neoznačovala a byla platná po dobu 24 hodin od vydání. Cena jízdenky
byla stanovena na 8,- Kčs. Celodenní jízdenka je první (a jedinou) jízdenkou z popisované doby, na které
bylo výslovně uvedeno, že platí na lanové dráze na Petřín, na které byl obnoven provoz v červnu 1985
a platily zde i normální jízdenky pro jednotlivou jízdu.
1991: Konec vlády korunových jízdenek
Od ledna 1991 vstoupil v platnost zákon umožňující liberalizaci cen jízdného v městské dopravě. Na jeho
základě byla v Praze provedena změna cen jednotlivých jízdenek od 1. dubna 1991. Klasické jízdenky za 1,- Kčs
zůstaly nadále v platnosti, avšak již pouze pro tzv. zvýhodněné jízdné. Jízdenky z automatů za 1,- Kčs
byly vzhledově upraveny. Období po 1. dubnu 1991 je
zpracováno na další stránce.