Tramvajové provozy v Bělorusku

Bělorusko patří mezi státy bývalého Sovětského svazu, ve kterých je provozována pravidelná tramvajová doprava. Tvoří ji dva městské systémy v hlavním městě Minsku (cca 1,5 mil.obyvatel) a Vitebsku (cca 400 tisíc obyvatel) a dále dva rychlodrážní provozy v Mozyru a Novopolocku (obě cca 60 tisíc obyvatel) spojující obytné oblasti s velkými průmyslovými podniky na meziměstských tratích.

Minsk

Historie tramvajového provozu v Minsku sahá do roku 1892, kdy zahájila provoz koňka na rozchodu 1000mm. Vlivem událostí občanské války v letech 1918 -1921 byl její provoz přerušen. Definitivně koňka skončila svoji dlouhou historii poslední jízdou 20.ledna 1928. Elektrická tramvaj na již typicky asijském rozchodu 1524mm zahájila provoz 13.října 1929. I v období 2.světové války byl provoz nuceně dvakrát přerušen, nejprve od 25.června 1941 do 1.května 1943 a následně od června 1944 do 30.dubna 1945.

S ohledem na velikost města je provoz relativně malý. Síť, mající tvar tří spojených "Y", měří pouhých 65km, zato je na ní provozováno celkem 11 linek. Od 30. června 1984 tvoří páteř městské dopravy hlavního města Běloruska metro, avšak tramvajový provoz má zde nezastupitelné místo díky své charakteristice.

Vozový park tvořily v roce 1996 čtyřnápravové vozy typu RVZ6 z let 1975-1988 , jenž doplňovaly čerstvě dodané vozy Tatra T6B5 (v letech 1990 až 1995), které jsou označovány jako T3M. Oba typy vozů jezdí sólo nebo ve dvojicích, přičemž převažují sólo vozy a na vybrané spoje většiny linek se vypravují vlaky složené z dvojic vozů RVZ6 resp. 2xT6B5.

Vitebsk

Ve druhém největším běloruském městě byl zahájen provoz elektrické tramvaje na rozchodu 1000 mm dne 30.června 1898. I zde byl vlivem událostí 1.světové války a VŘSR v letech 1918 a 1923 provoz zastaven. V období mezi lety 1932 až 1937 byl systém tramvaje přerozchodován na asijský standard 1524mm. První linka na rozchodu 1524mm je zprovozněna 2. září 1933. Ne však na dlouho - vlivem událostí 2.světové války je v letech 1941 až 1947 provoz přerušen. Celkem je na 69 km tratí provozováno 8 linek.

Současný vozový park tvoří jen vozy někdejší sovětské provenience: vozy rižské vagonky typu RVZ6 z let 1974 až 1988 a vozy typu KTM5 z vagonky Usť Katav na Urale, které byly dodané v letech 1976 až 1991. Z roku 1995 pochází vůz typu KTM8 což je zdokonalená a modernizovaná verze vozu KTM5. V roce 1997 byl Vitebsku z Petrohradu zapůjčen na testování nový typ tramvajového vozu označený LVS-97M MERA. Jednalo se o šestinápravový kloubový vůz s tyristorovou výzbrojí., ale pro poruchovost byl nakonec navrácen zpět do Petrohradu. Filosofie provozu byla v době pořízení fotografií taková, že v období snížených přepravních nároků jezdily jen sólo vozy, které se při zvýšení frekvence cestujících měnily za soupravy, přičemž se jako dopravní špička uznávalo i nedělní odpoledne. O tom, že komunistický duch v Bělorusku vládne nadále, nám, mimo jiné, dokáže i snímek tramvajového vlaku poblíž Závodu Kominterna.

Mozyr

Teprve až od 1. srpna 1988 funguje tramvajový provoz v Mozyru s vozy KTM5 z Usť Katavské vagonky. Jedná se o 22 km dlouhou tramvajovou rychlodráhu spojující obytnou zónu s průmyslovou oblastí (Mozyrský rafinérský závod) za městem. Ve městě je trať vedena na samostatném tělese, křížení s komunikacemi je úrovňové, mimo město pak mimoúrovňově, kdy je tramvajová trať vždy dole! K provozu se váže několik zajímavostí:

Ve špičkách - ráno ve směru z centra a večer opačným směrem tramvaje nestaví "na vesnicích" - jedná se o tzv. expresní režim.

Konečná zastávka v průmyslové zóně je největší na světě co se týče rozměrů i kolejového rozvětvení! Mezi začátkem a koncem denní směny je zde možno vidět v jeden okamžik až 30 dvouvozových souprav.

Novopolock

V poměrně mladém městě Novopolock, založeném po roce 1960 a připomínajícím spíše jedno velké sídliště, existuje tramvajová trať zprovozněná 21. května 1974 a dlouhá 11 km. Stejně jako v předchozím případě spojuje obytné části města s chemickým kombinátem. Konečné zastávky jsou řešeny smyčkami, koleje jsou v celé délce položeny na samostatném tělese zcela odděleně od individuální automobilové dopravy. Provozovatelem trati není Dopravní podnik, ale samotná chemička, čemuž je podřízen rozsah provozu, jakož i kapacita spojů. Nejhustší je ve špičce pracovního dne s intervalem 4 minuty, kdy je uplatňován smíšený provoz dvojic a sólo vozů KTM5. V době večerního střídání směn v chemičce, rovněž i v pracovní den dopoledne je interval 13 - 14 minut. Nejslabší provoz je o víkendech a pozdě večer, kdy jsou nasazeny pouhé 2 sólo vozy v intervalu 27 minut.

Všechny provozy spojuje nedostatek financí na provoz a údržbu, což se významně projevuje na špatném stavu kolejového svršku a zanedbaný vozový park ve větších městech. Z hlediska informovanosti cestujících je stav velice tristní - mapy se sítí linek zcela chybí, jízdní řády se většinou nezveřejňují a zastávky jsou označeny jen malou cedulkou s čísly linek, visící na příčném drátě…