V blízkosti tramvajové zastávky Vinohradská vodárna najdeme jednoho z nenápadných svědků pražské tramvajové minulosti. V Nitranské a Dykově ulici totiž zůstal v dlažbě zachován
otisk někdejšího nákladního tramvajového provozu.
V bloku mezi dnešními ulicemi Korunní, Nitranská, Dykova a U vodárny byla zřízena tehdejším názvoslovím
elektrárna, ve
skutečnosti rozvodna a transformovna 22/3 kV. Ačkoliv i na dobových plánech se objevil pojem
měnírna, nikdy objekt
v Nitranské ulici nebyl měnírnou, a stejnosměrný proud pro tramvaje se zde nikdy nevyráběl. Střídavý proud 3 kV byl z rozvodny distribuován po
okolní zástavbě do distribučních trafostanic v domech (3/0,1 kV). Rozvodna nemá vůbec nic společného s elektrárnou vinohradské obce, která
napájela vinohradskou dráhu a po jejím převzetí Elektrickými podniky (prokazatelně do roku 1919) i přilehlý traťový úsek v Korunní ulici.
Tato elektrárna se nacházela v sousedním areálu vinohradské vodárny pod vodárenskou věží. Jednalo se o původní, avšak rozšířenou strojovnu této
elektrárny. Objekt existuje dodnes a nebyl nikdy napojen na kolejovou síť ačkoliv se to v roce 1898 projektovalo. Kolej měla sloužit dopravě uhlí.
|
|
V roce 1924 byla do areálu rozvodny zavedena nákladní kolej pro přepravu transformátorů nákladními tramvajemi. Odbočovala z dnešní Korunní ulice
do ulice Nitranské. Původní kolej (dokončená 28. října 1924) vedla do budovy rozvodny od severu z dnešní Nitranské ulice, i když se to dnes
vzhledem ke vzrostlé zeleni zdá nepravděpodobné. V době svého vzniku měla kolej délku 116 metrů. Rozvodna byla přestavěna, takže někdejší vrata
dnes už dávno neexistují. Odbočka byla rozšířena o jižní vjezd k transformátorové rampě v roce 1939 (1940 byla dodatečně zkolaudována) až na délku
344 metrů prodloužením Nitranskou ulicí a pravým obloukem do ulice Dykovy. Zde se přimykala k levému chodníku a kuse končila. Tramvaj jedoucí
do měnírny musela dojet až na kusý konec koleje a po přestavení výhybky zacouvala odbočujícím obloukem do dvora měnírny. Při projektování
nové části odbočky se počítalo se zrušením severního vjezdu, ale nakonec zůstal i on.
Celé kolejiště bylo formálně zrušeno vyjmutím výhybky v roce 1953, ale předpokládalo se jeho případné napojení povrchovými kolejemi. O takovém
použití není ovšem žádný doklad a kolejiště bylo následně postupně sneseno.
Do dnešních dní se tak můžeme zastavit již jen nad místem, kudy koleje vedly. Připomíná nám je již jen dlažba v Dykově ulici, která dodnes
kopíruje jejich původní polohu.