Na úplném počátku tohoto více než stoletého příběhu stojí František Ringhoffer, který po vyučení ve Vídni roku 1769 odešel na vandr do Prahy a po složení mistrovských zkoušek si založil dílnu na výrobu pivovarských kotlů. Jeho syn, František Ringhoffer II. začal v roce 1852 na Smíchově, ve stále se zvětšujícím areálu, vyrábět železniční vagony. Po smrti Františka Ringhoffera II. se vedení továren ujal syn František Ringhoffer III. Za jeho éry se nejvíce rozvinula výroba osobních i nákladních vagonů a v letech 1874–1880 jich továrna vyvezla 4500, počínaje rokem 1876 továrna vyráběla i tramvaje. Po jeho smrti v roce 1909 firmu převzal syn František Ringhoffer IV. Od roku 1911 se firma stala akciovou společností Ringhofferovy závody a během první světové války vyrobila přes 20 tisíc vagonů.
Po znárodnění v roce 1945 se původní závod na Smíchově stal součástí svazku vagónek pod názvem Vagonka Tatra Smíchov s dosavadním výrobním programem – osobní i nákladní železniční vozy, tramvaje, trolejbusy. V roce 1963 byl přeřazen do nově ustaveného oborového podniku ČKD Praha jako závod ČKD Tatra. Výroba železničních vozů byla záhy ukončena a závod se definitivně orientoval jen na výrobu tramvají.
Na začátku 80. let 20. století začala výstavba nového závodu na Zličíně, který měl nahradit kapacitně nedostačující a zastaralý smíchovský závod. První etapa výstavby nového areálu byla dokončena v roce 1989. Stěhování společnosti do areálu na Zličíně probíhalo do roku 1997 a po jejím dokončení změnila název na ČKD Dopravní systémy. Vzhledem k rapidnímu poklesu poptávky se však ocitla na přelomu let 1998 a 1999 v existenční krizi. Na podzim 2001 koupila vybrané části Dopravních systémů, včetně zličínské továrny, společnost Siemens. Vkládané naděje na restart společnosti však nepotvrdila, a naopak výrobu zcela ukončila. Společnost ČKD Dopravní systémy zanikla v roce 2019.
Z továrny na Smíchově se do dnešních dnů zachovala vila čp. 20 v Kartouzské ulici, původně sloužící jako správní budova, a uliční průčelí fasád dvou výrobních hal čp. 233 v Plzeňské ulici.
I přes zánik společnosti jsou i v současnosti dodávány jinými společnostmi novostavby vozů vycházejících z ikonického designu vozů T3 v podobě skříní VarCB3LF, jejichž největším odběratelem je pražský Dopravní podnik.
Na obálce formátu A3 jsme opět využili metodu tzv. parciálního laku. Parciální lak je vrstva lesklého laku na povrchu tiskoviny, která vytváří odlesky světla. Parciální lak se nanáší pouze na některé prvky tisku samostatně, až v poslední fázi polygrafického zpracování.
TITULNÍ LIST | Praha: T3SUCS ev. č. 7188, ev. č. 7205 a ev. č. 7290 | 20.6.2024
LEDEN 2025 | Jablonec nad Nisou: T2R ev.č.22+23 | 30.1.2004
ÚNOR 2025 | Brno: K3R-N ev. č. 1754 | 1.10.2024
BŘEZEN 2025 | Litvínov: T5B6 ev. č. 273 | 13.4.2007
DUBEN 2025 | Brno: T3R ev. č. 1663+1664 | 1.10.2024
KVĚTEN 2025 | Košice: KT8D5 ev. č. 523 | 15.7.2024
ČERVEN 2025 | Liberec: Ringhoffer ev. č. 351+1202, T3R.PLF ev. č. 28 | 26.5.2024
ČERVENEC 2025 | Praha: T3SUCS ev. č. 7188 | 6.7.2024
SRPEN 2025 | Poprad: EMU 89.0009 | 14.7.2024
ZÁŘÍ 2025 | Ostrava: KT8D5R.N1 ev. č. 1500 | 19.10.2012
ŘÍJEN 2025 | Brno: T6A5 ev. č. 1241+1242 | 30.9.2024
LISTOPAD 2025 | Praha: KT8D5.RN2P ev. č. 9105 | 10.9.2024
PROSINEC 2025 | Praha: T4 ev. č. 5500, T3 ev. č. 6102, T3 ev. č. 5602 | 11.1.2010
Kalendář ležatého formátu se spirálovou vazbou je celobarevný, celoplošný s kalendáriem vsazeným pod fotografie.
Obálka formátu A4 je potažena lesklou laminací.
Obálka formátu A3 obsahuje parciální lak na vybraných částech.
Kalendář je vytištěný na lesklý křídový papír, přidán je list s informacemi o použitých fotografiích a zadní karton, který celý kalendář zpevňuje.
V příloze naleznete pohlednici, kapesní kalendářík a ještě něco navíc.