Trať Vltavská - Veletržní

Šlo vlastně o základ rozsáhlé tramvajové tratě, která měla pokračovat dnešní Veletržní ulicí až na Letnou, zde se měla rozdvojovat, jedna větev měla dále po Letenské pláni pokračovat k dnešnímu nádraží Praha - Dejvice, druhá měla odbočit do Korunovační ulice a končit v Bubenči u kostela sv. Gotharda. Smutnou skutečností je, že z tohoto rozsáhlého projektu byl realizován pouze v úvodu umíněný úsek od nádraží Těšnov k ulici Dukelských hrdinů.

Trať byla v celé délce dvoukolejná, na křižovatce dnešních ulic Veletržní x Dukelských hrdinů se napojovala pouze oblouky k Výstavišti, před křižovatkou byl zřízen kolejový přejezd.

Na začátku 20. století byl na trati několikrát přerušen provoz, ať již pro výstavbu kanalizace, nebo změnu nivelety Bubenské ulice, související s výstavbou Hlávkova mostu a zřizování Bubenského nábřeží.

Nová trať spojující Strossmayerovo náměstí s Hlávkovým mostem Antonínskou ulicí se k námi sledované trati připojila od 5. června 1932, pouze však oblouky od Strossmayerova náměstí k Hlávkovu mostu.

Na pokyn vojenské správy byla v průběhu roku 1938 napojena jedna z železničních kolejí v areálu nádraží Praha - Bubny k tramvajové trati v Bubenské ulici, nebylo však na ní zřízeno trolejové vedení. Toho se odbočka dočkala až od 1. října 1944, kdy byla zatrolejována, aby mohla být využívána pro rozvor brambor z nádraží tramvajovými nákladními vozy. Odbočka byla zrušena v průběhu roku 1954.

Spojovací oblouk z Bubenské ulice Antonínskou ulicí ke Strossmayerovu náměstí byl na křižovatce u sídla Dopravních podniků zprovozněn 8. června 1967. Byla to labutí píseň celé tratě, protože do pražských ulic mířila výstavba tzv. Severojižní automobilové magistrály, jejíž součástí byla rozsáhlá přestavba severního předmostí Hlávkova mostu, spojená s výstavbou mimoúrovňových křižovatek.

Počínaje 2. říjnem 1978 tak byl přerušen provoz tramvají v Antonínské, Bubenské a Veletržní ulici. Zatímco do zcela změněné, částečně zahloubené, ulice Antonínské, se tramvaje 11. listopadu 1980 opět vrátily, v Bubenské a Veletržní pro ně již nebylo místo.

Ostatně současný pohled na tyto takřka odlidštěné, automobilové komunikace tuto skutečnost jen potvrzuje.

V místech, kde takřka osmdesát let zněl cinkot tramvají nyní hučí pouze motory automobilů. Přestože byla trať zrušena již před desetiletími, do dnešních dnů zůstalo na budovách přilehlých domů zachováno 7 růžic sloužících k uchycení trolejového vedení a po dalších cca 23 jsou na fasádách domů výrazné stopy.

...co zbylo .:::. 3.9.2006