T3.1

Dodávka prvních dvou prototypů pražských vozů T1 (ev.č.5001 a 5002) následovaná dalšími třiadvaceti vozy (ev.č.5003-5025), vyrobená v letech 1951-1953 se v ulicích objevovala postupně. Ač byl 22. listopadu 1951 zahájen zkušebního provozu těchto vozů, k oficiálnímu převzetí prototypového vozu ev.č.5001 došlo Dopravním podnikem Praha až 31. prosince 1952, společně s druhým prototypem ev.č.5002. V roce 1952 byly zařazeny vozy až ev.č.5025 a výjimkou vozů ev.č.5007, 5008 a 5024 (zařazeny 1953), ev.č.5010 a 5020 (zařazeny 1954) a konečně vozem ev.č.5009 (zařazen 1955). Tato série vozů T1 byla od počátku vnímána jako prototypová a zkušební a za skutečně typové a sériové výrobky lze tak v Praze považovat až tramvaje T1 od ev.č.5026 z druhé a dalších sérií.

Dodané tramvaje T1 měly vozovou skříň 13,3 metru dlouhou a 2,4 metru širokou, avšak na obou koncích silně zúženou, což umožňovalo – ač s lokálními problémy - provoz na tratích uzpůsobených pro vozy staré stavby bez zásadnějších úprav kolejové sítě. Hmotnost vozu se udávala 14,9 t, z toho podvozky vážily 6,9 t. Vozy měly v pravé bočnici troje dveře a mezi prvními a druhými dveřmi umístěné stanoviště průvodčího. Přinejmenším část tramvají T1 z první série byla uzpůsobena plánovanému provozu s jedním modernizovaným vlečným vozem typu Krasin, přidáním obvodu pro napájení elektromagnetické brzdy vlečného vozu, přestože schvalovací dokumenty tento způsob provozu neumožnily.

Nedatovaná písemnost pocházející zřejmě z roku 1955 již technické podmínky provozu tramvají T1 od druhé série rozšiřuje o možnost provozu s jedním vozem typu Krasin. Nové tramvaje měly být s těmito vlečnými vozy provozovány jen na tratích se sklonem do 55 promile nejvyšší rychlostí 40 km/h. Přestože nelze vyloučit provedení zkušebních jízd, k nasazení těchto souprav do provozu s cestujícími nedošlo, vozy druhé a dalších sérií pro něj nakonec nebyly ani uzpůsobeny a místo toho obdržely zásuvky mnohočlenného řízení (stejně tak vozy e.č.5007 a 5008 z první série), které se však v praxi příliš nevyužívalo.

Zhodnocení provozu prvních 25 tramvají T1, z června 1954, přineslo naprosto tristní výsledky. Dva roky od svého dodání bylo provozuschopných jen 12 vozů, i ty však za sebou měly řadu odstavení pro nejrůznější technické závady. Několik vozů bylo dlouhodobě odstaveno jako zdroj náhradních dílů, jenž Dopravní podnik použil ke zprovoznění jiných vozů. Historie se zkrátka stále opakuje...

Jednou z nejzásadnějších změn pro zajištění bezproblémového provozu vozů typu T1, byla úprava nasávání chladícího vzduchu, které bylo původně provedeno štěrbinami v plentách pod levou bočnicí pod pátým oknem. Na voze ev.č.5010 bylo nasávání nejprve zkušebně přemístěno do horní části tohoto okna a nakonec bylo zřízeno v bočnici podobně, jak známe ze sériových vozů T1 a následujících typů tramvají řady T.

Po provedení úprav na konci 50. let jezdily v Praze tramvaje T1 z první série s ostatními vozy téhož typu vcelku spolehlivě v běžném provozu. V polovině šedesátých let pak začaly vozy první série najíždět své kilometry, po nichž by měly následovat velké generální opravy. No a pro ně nejenže neměl Dopravní podnik dosud vytvořené podmínky, protože přece jen šlo o něco nového, ale pravděpodobně ani dostatek náhradních dílů od výrobce.

Opravy byly totiž dost pracné, tramvaje typu T1, které těmito opravami prošly, obdržely zcela novou kabeláž, nové komponenty elektrické výzbroje odpovídající typu T3, v interiéru se rušila roštová podlaha a umakartové obložení nahradilo původní dřevovláknité desky. Tato situace tedy nejspíš byla důvodem, proč generální opravy tramvají T1 ev.č.5009 a 5012-5025 byly nakonec v roce 1966 provedeny nejjednodušší formou v podobě dodávky kompletně vybavených skříní typu T3 uspořádáním odpovídajícím dodávce série vozů ev.č.6405-6505 z roku 1965. Evidenční čísla vozů byla po „modernizaci“ zvýšena o tisíc, do číselné řady 6xxx odpovídající vozům T3. Vůz ev.č.6009 byl vybaven zkušebními koly s disky staženými šroubovými spoji místo centrální matice.

V roce 1972 byl ještě do provozu zařazen vůz T3 ev.č.6092, odpovídající sérii vozů ev.č.6756-6810 z roku 1971, jenž nahradil po dopravní nehodě těžce poškozený vůz T1 ev.č.5092. Plánována byla také náhrada vozu T1 ev.č.5126, která nakonec neproběhla, ač některé zdroje tvrdí, že i pro ni již byla vyrobena vozová skříň.

Vozy ev.č.6018-6025 byly vyřazeny v roce 1988, o rok později je následovaly vozy ev.č.6009 a 6012-6017. Posledním „přeživším“ vozem se tak stal vůz ev.č.6092, který navíc prošel v roce 2002 omlazovací kúrou na vůz typu T3R.P ev.č.8342.