Trocha historie nikoho nezabije

Zakladatel stránek, Petr Špitálský, vzpomíná:
"Pražské tramvaje jsem v ulicích sledoval od mala a nejspíš nikdy nezapomenu na to obrovské zklamání, když mne maminka dotáhla k vokovické tramvajové vozovně, kde měly být vystaveny stařičké tramvaje, jak hlásaly inzeráty v novinách... Nebyly. Tedy v termínu, kdy jsme tam byli my, a navíc nás soudružka bdělá vrátná poměrně aktivně odehnala od oplocení, tvrdíc, že děti tam nemají co dělat...
Ani tahle zkušenost z mé hlavy tramvaje neodehnala a já si dál snil své tramvajové sny, vymýšlel, kudy nasměřovat kterou linku, v sešitě rekonstruoval tratě... Teď nejspíš kroutíte hlavou a pokládáte si otázku, „jak rekonstruoval tratě?“. Inu, to máte tak, nakreslil jsem tužkou nějaký traťový úsek, pak ho vygumoval a fixkami provedl rekonstrukci. Občas spojenou s přeložkou a zvětšením osové vzdálenosti (a to jsem ještě ani netušil, že se někde na stolech projektantů rodí vozy KT8D5, pro něž tohle bude opravdu potřebné...) a hlavně, uložením do velkoplošných panelů BKV. Dneska bych si za tohle nejradši vlepil jeden výchovný pohlavek. Ale to víte, bylo to něco líbivě nového..."

Tady nás máte...

Jak šel čas, rok 1989 přinesl uvolnění společnosti a náhle začal znovu vycházet časopis Mladý hlasatel, časopis, který (společně s časopisem Vpřed) symbolizoval spisovatele Jaroslava Foglara a jeho čestnost vyznávající Rychlé šípy. Tehdy Petr s kamarády založil klub Posázavské šípy, sídlící v Lukách pod Medníkem. Podnikali výpravy do okolí za železnicí i přírodou a byli úspěšní. Natolik úspěšní, že Petr byl pozván do redakce, k navázání úzké spolupráce. Ostatně, nechme jej vyprávět dále: "Chápete? Já byl pozván do redakce Mladého hlasatele. Když jsem v onom roce 1990 mířil do ulice U libeňského pivovaru 13, klepala se mi kolena tak, že jsem přešel silnici na červenou a z křoví se vynořivší příslušník Veřejné bezpečnosti mne chytil pod křídly a učil přecházet tam a zpátky, pěkně na zelenou. Juj to byla ostuda... Sice se zpožděním, ale nakonec jsem se do redakce probojoval. V redakci mne uvítal šéfredaktor Jan Šimáně zvaný Galén a jeho zástupce Jan Tůma nosící přezdívku Akéla. Po několika setkáních jsme začali vydávat pro kluby přihlášené u Mladého hlasatele informační časopis nesoucí jméno Sedmihlásek. Tohle období nemělo dlouhého trvání. Časopis Mladý hlasatel brzy skončil a dobré období zmizelo v dálce. Časopis Sedmihlásek přesto vycházel až do roku 1996... Postupně narůstal počet stránek a několikrát do roka se objevovala také přidaná hodnota v podobě speciálních příloh. Jednu z nich jsme věnovali pražským tramvajím. To víte, musel jsem někde „prodat“ své sbírky. No a já si po konci časopisu nadále psal již jen do šuplíku, sbíral vše o tramvajích a zase snil svůj tramvajový sen...
Ještě předtím, než se konečně dostaneme k Pražským tramvajím je důležité poznamenat, že v roce 1997 jsem svůj tramvajový sen převedl v realitu a stal se řidičem pražských tramvají. Tohle byl vůbec takový bohatý rok, u konečné zastávky Nad roklí jsem poznal jednoho brýlatého šotouše, z nějž se vyklubal jeden ze skalních spolupracovníků – Filip Laně zvaný Absolut.
Někdy v roce 1999 jsem si pořídil svůj první počítač, ve srovnání s tím, co mi dnes trůní v pracovním koutku, takový pravěký stroj poháněný ještě parní silou. Postupně jsem zlepšoval vybavení a učil se, jak být počítačově gramotným. Ve škole jsme maximálně probírali programovací jazyk Basic, ale stejně nejlepší byl Karel. Pamětníci si jistě vzpomenou. Pořídil jsem si první skener a fotografie pomalu převáděl do digitální podoby. Texty jsem pěkně psal v programu Amipro a vytvářel si své tištěné Pražské tramvaje, které vlastně nikdy nikdo nečetl, protože ten jediný výtisk zůstával v mém šuplíku. Někdy v polovině roku 2000 začaly Pražské tramvaje vznikat v elektronické podobě. Zápasil jsem s programovacím jazykem html, a zkoušel jak to bude vypadat, když támhle upravím tohle a tohle upravím támhle. Kamarádi mne přesvědčovali, že dneska začíná mít webovky „každej blbec“ (za což jsem jim tedy pěkně poděkoval), tak ať neváhám a pustím ty své pokusy mezi lid čtivý. Poměrně dlouho jsem odolával až pak nastal 1. duben roku 2001. A zkusil jsem to. Stránky vylétly z rodného hnízda mého harddisku a pro mne nastalo další období učení se. Zvládat ftp, domény a já nevím co ještě všechno. O devět dní později se na stránkách objevilo počítadlo, které neúprosně počítá každého čtenáře, jenž se na stránkách třebas jen mihne. Když začal narůstat prostor a qiuckový bezplatný server již nestačil rozsahu stránek, přidával jsem další a další bezplatné prostory a nakonec začal šedivět z pokusů o vzájemné provázání jednotlivých částí webu. Vzdal jsem tehdy tenhle boj s větrnými mlýny, získal doménu druhého řádu, zaplatil prostor na serveru a bylo to. Zatímco původní omezený prostor neumožňoval umístit ke každému textu takový počet fotek, jaký bych chtěl, na novém působišti to již nebyl problém."

Původní koncepce stránek byla taková úzkoprsá, nakonec se však Pražské tramvaje rozhodly, že roztáhnou svá křídla a nebudou se bránit ani netramvajovým a mimopražským reportážím. A tak u nás naleznete také autobusy, trolejbusy, vlaky či metro ze všech možných lokalit, odkud jsme získali materiály... Prostě na stránkách o současnosti, minulosti a budoucnosti nejen pražských tramvají naleznete v současnosti vše, co jejich autory a čtenáře baví a zajímá.

Jak si stránky pomalu vybojovávaly jméno v síti zvané internet, přibývalo spolupracovníků, kteří se na jejich chodu podíleli a podílejí. Samozřejmě, někteří nás již opustili, ale jiní jsou zde stále a svůj volný čas věnují něčemu nehmatatelnému, něčemu, co tvoří jen pro radost druhých.

Do stěžejního kolektivu se tak kromě již zmíněného Absoluta počítá také Mr.Cross neboli Jan Kříž, s nímž se Petr setkal v útrobách motolské vozovny někdy v roce 2003, když se také stal řidičem. Tehdy někdo neznámý dotáhl fotku rodícího se vozu T3R.PV ev.č.8151 a vyvěsil jí na nástěnce v místnosti řidičů. Petr měl tehdy noční směnu ve výpravně, slovo dalo slovo a Honza dotáhl na tisícovku fotografií pražských tramvají, které v pražských ulicích se svým bratrem Pavlem nafotili. Dost se jich již objevilo na stránkách.

Michal Váňa, neboli Mop a Martin Vokáč, neboli Martyn Petra údajně doslova uhnali. Mop v zastávce Strašnická, kde projížděl s odkloněnou linkou 10 obsazenou vozy T3R.PV ev.č.8151+8152, Martyn pak na voze T6A5 na lince 15, nalepený za kabinou řidiče. Z obou se staly velmi silné opory redakce a jejich texty i fotky pomáhají stránky udržovat pořád čtivé.

Pak se začali přidávat další a další, František Zahnáš rozjel tramvajovou numerologii, Mirek Grossmann první stránku svého druhu věnovanou rozvoji preference hromadné dopravy, která v posledních měsících, bohužel, spíše skomírá, Martin Šubrt geniálně zpracovávával plánky, Vladislav Borek naštěstí stále dodává úžasné fotky a náměty...

Se stránkami úzce spolupracuje i Pavel Fojtík, odborník na dopravní minulost, jehož invenci vděčíme za historická okénka.

Ale tohle je současnost, kterou sami znáte a prožíváte s námi. Pražské tramvaje obsahují přes tisícovku článků a přes třicet tisíc fotografií. Od 1. dubna roku 2010 do 31. prosince roku 2011 jsme pro vás přinášeli každodenní aktualizační maratón, jako malý dárek k velkému výročí jednoho splněného snu... 640 dní každodenních aktualizací!