Cvičný vůz T3 ev.č.5511

K přestavbě byl vybrán vůz typu T3 ev.č.6340, který byl vyroben v roce 1964 společně v sérii s vozy T3 ev.č.6328 až 6402, která se od předchozích sérií již viditelně odlišovala bočními okny s většími ventilačními otvory v horní polovině a silným vodorovným rámem, rozdělujícím okno na dvě poloviny.

Podobně jako u dalších cvičných vozů se jeho přestavby ujali vlastními silami pracovníci Dopravního podniku v Ústředních dílnách Hostivař. Rozsah oprav vozové skříně byl obdobný jako u každé jiné velké prohlídky. Pro odlišení od ostatních provozních vozidel získal vůz nový unifikovaný lak určený cvičným vozům. Jedná se de facto o inverzní kombinaci ke standardnímu provedení laku, kdy spodní část vozidla je natřena barvou ze slonové kosti a vrchní část je tvořena rudou barvou, končící až v oblině střechy. Na předním čele červená přesahuje až pod světlomety. Podokenní částí prochází zdobný proužek v barvě slonové kosti. Na bocích vozidla je nátěr doplněn výrazným písmenem C doplněným o nápis cvičný vůz v červené barvě.

Stejně jako exteriér vozidla se dočkal jiného barevného schématu, došlo i v interiéru k úpravám. Ve voze byla odstraněna zástěna stanoviště řidiče a na prostorově rozšířený vyvýšený stupínek v čelní části kabiny bylo na stejné úrovni s řidičovým doplněno v pravé části druhé sedadlo, určené pro instruktora jízdy. Společně s ním byl instalován i druhý brzdový pedál, vycházející z koncepce pedálů vozů T3, jímž může instruktor v případě nouze vůz zastavit. Aby měl instruktor dostatečný výhled a přehled o dění podél vozidla, bylo do střešní obliny nad znehybnělým předním křídlem vsazeno do pravé bočnice druhé zpětné zrcátko.

Přední dveře zůstaly zachovány, byla jim však znehybněna první dvě křídla, aby mohlo dojít k již zmíněnému prostorovému rozšíření zvýšeného stupínku, daní za něj je však výrazné zúžení vstupního prostoru. V prostoru nevyužívaného dveřního křídla byl po pravé ruce instruktora instalován simulační panel. Obsahuje tlačítka zvonce, světelné houkačky, záchranné brzdy a dále zde byl umístěn spínač, umožňující simulovat sedm provozních závad, které by měl frekventant kurzu umět diagnostikovat a případně i opravit.

Prostřední dveře vozu zůstaly zachovány, ale znehybněny skříní pro umístění drobných věcí, jako například kabelu mnohočlenného řízení, silničních kuželů na trénování odhadu průjezdného profilu apod. na schodiště.

Zbylý interiér prošel částečnou úpravou odlišující jej od sériově dodaných vozů. Prostor nebyl rozdělen přepážkou na dvě nestejně velké části v rozsahu cca 1/3 + 2/3 plochy, jako jsme zvyklí z dalších cvičných vozů, která má za účel snížení hlučnosti motorgenerátoru a lepší tepelnou pohodu posádky vozidla. V otevřeném prostoru zůstaly zachovány původní sedačky pro cestující - tzv. skořápky, doplněné pouze za prvními dveřmi jedním stolečkem, umístěným do stísněného prostoru mezi protisměrně umístěnými sedadly.

V létě roku 2011 vůz uskutečnil své poslední jízdy jako cvičný vůz a následně se přesunul do areálu Opravny tramvají Ústředních dílen v Hostivaři, aby se z něj stal opět vůz původního ev.č.6340 s určením pro Muzeum MHD ve vozovně Střešovice.