Pohlednice Pražských tramvají...
...od Heřmaničky aneb co zbylo 2009

Například zjistí, že v severních Čechách u hranic s Polskem a Německem byla společností Frýdlantských okresních drah postavena a 25. srpna 1900 zprovozněna úzkorozchodná železniční trať. V Heřmanicích se napojovala na síť úzkorozchodek v okolí Žitavy a proto měla jako jediná úzkorozchodná železnice na našem území tzv. "saský" rozchod 750 mm.

Dráha sestávající ze dvou úseků z Frýdlantu v Čechách přes Frýdlant zastávku, Kunratice u Frýdlantu do Dětřichova a úvratí navazujícího druhého úseku z Dětřichova do Heřmanic zastávky a Heřmanic dosáhla délky 10,781 km. V roce 1924 se novým vlastníkem stávají ČSD. Od roku 1927 se na trati začaly přepravovat i normálněrozchodné vozy na podvalnících. V celé historii tratě nikdy nejezdily přímé vlaky Frýdlant - Žitava a v Heřmanicích se vždy přestupovalo.

Po druhé světové válce byl provoz obnoven 4. srpna 1945 a krátce nato opět zastaven od 1. dubna 1946 do 9. září 1948. Brzy následovalo druhé přerušení provozu od 1. května 1951 do 14. července 1957. Jen díky podniku Severočeský průmysl kamene, n. p., jenž měl v Heřmanicích kamenolom a tudíž eminentní zájem o udržení dopravy, byla dráha od 28. května 1951 prohlášena za neveřejnou (tedy vlečku), což jí udrželo provozuschopnou až do obnovení osobního provozu. Brzy po obnovení osobní dopravy končí éra parního provozu a na trať v červnu 1958 přichází motorové lokomotivy T 47.007-010, doplněné v šedesátých letech osobními vozy Balm/u. Postupně však ustávala nákladní doprava a poslední nákladní vlak na trati jel 13. června 1964. Po znatelném úbytku cestujících je trať v roce 1972 navržena na zrušení, které však ještě není zrealizováno.

Skutečný konec Heřmaničky nakonec přišel jako hrom z nebe. Dne 5. dubna 1975 byl po kontrole zjištěn kritický stav svršku i spodku tratě. V návaznosti na to byl 13. ledna 1976 zastaven provoz a nahrazen náhradní autobusovou dopravou. Nutná rekonstrukce tratě se stále odkládala, přestože ve Frýdlantu již byl odstavený stavební vlak. Ještě několik let postávaly ve Frýdlantě odstavené motorové lokomotivy a osobní vozy se zde nechaly doslova shnít. K obnovení provozu již nikdy nedošlo a trať byla úředně zrušena v roce 1984. Chátrající trať byla postupně rozkrádána, až na podzim 1996 rozhodla Správa dopravní cesty Liberec o její likvidaci, kterou prováděly Sběrné suroviny Liberec.

Nádražní budova v Heřmanicích byla v dobách své největší slávy jistě impozantní stavbou, takřka gigantických rozměrů, zejména pokud si uvědomíme, že kolejiště tvořily koleje o netypickém úzkém rozchodu 750 mm. Nádraží je však již přes 30 let opuštěné, v roce 1996 zmizely i koleje, které tu přes dvacet let jen nečinně zahálely a marně očekávaly návrat svých vlaků. Dnes budova působí dost hrůzným pohledem. Propadnutí střechy zasadilo celému objektu smrtelnou ránu. Voda ve všech skupenstvích zatéká dovnitř, což v místnostech způsobuje propadnutí stropů i podlah. Místnosti, kde kdysi sedával prvorepublikový výpravčí, dámy v rozšafných kostýmcích si kupovaly jízdenky na cestu do velkého světa, pánové s luxusními kníry otáčeli tably s jízdními řády a hledaly ta nejvhodnější spojení, no a celníci mezitím hbitě proclívali zboží přepravované mezi Československem a Německem již dávno zejí prázdnotou a vstup do nich je opravdu životu nebezpečný. Dnes již jen stará malba ukazuje, kde v čekárně visely jízdní řády a kde paní pokladní prodávala jízdenky. Teď v budově seženete maximálně ránu do hlavy od padajícího stropu. A tak raději dost snění, něž dojde k úrazu...

Pokud se porozhlédneme po kdysi rozsáhlém areálu heřmanického nádraží, nalezneme za stále vzrůstajícími stromy skrytou výtopnu, jejíž dvě koleje kdysi sloužily k odstavování lokomotiv. I ona má chvíle své slávy za sebou a i zde se již dávno zbortil krov nesoucí střechu. V blízkosti nádražní budovy stály z obou stran skladiště, směrem k Dětřichovu celodřevěné, směrem ke státní hranici hrázděné. V prostoru kolejiště dodnes zůstává množství tlejících pražců a dokonce i kus koleje, která byla zřejmě součástí nákladní váhy.

Vydáme se v trase Heřmaničky směrem k Dětřichovu, v místě, kde bývalo kolejové zhlaví mají místní hasiči umístněné terče pro zásah proudem vody z hadice. Kolejiště Heřmaničky se v těchto místech sloučilo do jediné koleje a pokračovalo podél rodinných domků, s krátkou opěrnou zídkou po pravé straně, bránící sesuvu svahu a následně stoupající na náspu nad ploty rodinných domků. Těleso je zde více než zřetelné, pouze na chvíli se nám ztratí pro svou zarostlost a také pro skutečnost, že místním, bohužel, slouží jako ideální místo k vyvážení odpadu. Ještě výrazněji se tento fakt projeví o pár set metrů dále, kde Heřmanička rozložila své stoupání do delšího úseku s využitím terénního zářezu. Ten je již takřka zavezen nepořádkem, sutí a větvemi. Na místě zůstal i zbytek telegrafního sloupu a základy malého propustku, propouštějícího vodu z polí do údolí. Trať v těchto místech vedla na náspu umístěném ve svahu v táhlém levém oblouku až k ocelovému mostu přes říčku Olešku na mohutných kamenných pilířích. Bezprostředně za mostem překonala šikmo silnici a dostala se do prostoru zastávky Heřmanice.

Kolej v silničním přejezdu zůstala zachována dodnes, pouze je neuměle překryta několika vrstvami nově položeného asfaltového koberce. K vytržení koleje se však zatím nikdo neodhodlal, naštěstí, alespoň můžeme zavzpomínat. Na pilíři bližším k heřmanické zastávce je umístěna symbolická vzpomínka na existenci místní dráhy v podobě dopravní značky s parní lokomotivou a letopočty ohraničujícími roky vzniku a zániku tratě 1900 - 1976. Ihned za přejezdem je zachovaný kilometrovník označující devátý kilometr tratě a budova heřmanické zastávky, sloužící nyní jako skladiště.

Trať se zde stáčela v pravém oblouku a podél násypné rampy kamenolomu mířila k dalšímu mostku přes vodní tok. Jeho pilíře posloužily nově k instalaci lávky pro pěší, následující část tělesa Heřmaničky je totiž využívána jako cesta pro pěší a tak mezi vzrostlými břízkami klušete po trouchnivějících dřevěných pražcích a přemýšlíte, jak to tu muselo být krásné, když Heřmanička ještě fungovala. Těleso tratě překročí asfaltovou komunikaci a vejde do lesního porostu, mezi všude přítomnými břízami se v tělese někdejšího železničního náspu objevuje propustek zcela jednoduché konstrukce. U kilometrovníku oznamující 8,5 kilometr se v lesním porostu objevují pilíře mostku přes vodní tok, které tvořily základ jednoduché mostní konstrukce. Příčně na pilíře byly uloženy dvě ocelové traverzy, na nichž byly uloženy dřevěné pražce a nad traverzami železniční kolejnice. Po likvidaci Heřmaničky z takovýchto mostků zbyly právě jen ony kamenné pilíře.

U křížení s další asfaltovou komunikací z Kunratic do Dětřichova nacházíme zachovalé kolejnice vyčuhující na okraji asfaltové vozovky do trávníku. Ano, likvidátorům Heřmaničky se zde nechtělo likvidovat železniční kolejnice v místech, kde by tato likvidace způsobila další náklady v podobě např. obnovování asfaltu vozovky. Následuje táhlý pravý oblouk v terénním zářezu, vyrovnávající niveletu, protože se naše kolej postupně přibližuje k úchvatnému bodu tratě.

Několik set metrů před zaústěním traťové větve z Heřmanic do úvraťové stanice Dětřichov se k ní přiblížila také větev od Frýdlantu. Protože stavitelé zřejmě nechtěli tak daleko od úvraťové stanice zřizovat odbočku, u níž by byla nutnost zřídit hradlo s obsluhou, raději obě traťové větve vedly v podobě falešné dvoukolejné tratě několik set metrů až k úvraťové stanici Dětřichov. Naše větev od Heřmanic k místu setkání obou kolejí stoupá, trať od Frýdlantu klesá. Těsně před setkáním obou kolejí byl na koleji od Frýdlantu umístěn most podobné konstrukce jako mostek u kilometru 8,5. Proto z něj opět, kromě pilířů, nic nezbylo. Most prošel rekonstrukcí v roce 1972, o 4 roky později přestal sloužit…

Heřmanička měla v úseku před úvraťovou stanici Dětřichovice pro cestující poměrně zajímavý způsob kilometráže. Nultý kilometr byl na počátku tratě ve Frýdlantu, trať pak vzestupně načítala kilometry až do úvraťové stanice Dětřichov. Odtud pak kilometráž stoupala do Heřmanic. V místě falešné dvoukolejky se tak potkávaly rozdílné kilometrovníky, uvádějící cestující do rozpaků. Při jízdě z frýdlantské větve mu jedny udávaly stoupající kilometráž, kdežto ty druhé klesající, protože samozřejmě patřily heřmanické větvi.

V Dětřichově dodnes zůstal zachovaný zřejmě nejvýraznější kolejový pozůstatek na Heřmaničku. Je zde pečlivě udržováno okolo sta metrů falešné dvoukolejky, včetně kilometrovníků 6,6 a 7,0, železničního přejezdu a propustku z roku 1900. Kolejiště úvraťového dětřichovského nádraží je již zcela bez kolejí, pouze v prostoru zarůstajícím křovím a odpadky jsme objevili část koleje. Budova nádraží je využívána k obytným účelům.

Při cestě z Dětřichovic do Kunratic u Frýdlantu ještě jednou mineme opěrné pilíře mostu v místě oddělení obou kolejí dvou větví Heřmaničky. Těleso tratě v dalších kilometrech můžeme poměrně snadno sledovat s pomocí bříz vyrůstajících podél tělesa a dodnes zachovalých kamenných kilometrovníků. U polní cesty na pole objevujeme pod nánosem zeminy další zachovalý úsek koleje, procházíme i přes dva páry zachovalých kamenných propustků, sledujeme terénní zářez a dostáváme se k nádraží v Kunraticích u Frýdlantu, jehož budova také slouží k obytným účelům. V prostoru kolejiště nacházíme další zachovalou část koleje. Trať se zde dostává na poměrně vysoký násep, v němž je umístěn kamenný viadukt, tvořící jakousi mimoúrovňovou křižovatku. Podjezd je však zcela nevyužívaný a zůstává otázkou, proč zrovna v těchto místech byla zřízena takto nákladná umělá stavba, umožňující maximálně průjezd na pole…
Trať pokračuje terénním zářezem, širokým tak, že člověk spekuluje o přípravě na druhou kolej. V lesním porostu se u kilometrovníku 2,8 skrývá další z typických mostků pro Heřmaničku. Podobě jako v předchozích úsecích na místě sledujeme zachovalé pražce a kamenné kilometrovníky, Heřmanička se v lesním šeru dostává na další vysoký násep, v němž je vystavěn vysoký kamenný propustek. Do cíle, nebo snad počátku Heřmaničky ve Frýdlantu zbývá 1,8 kilometru, na pár set metrů je toto poslední hmatatelný důkaz o vedení Heřmaničky v této trase.
Následuje odbagrovaná část náspu, zrušené úrovňové křížení s pozemní komunikací a další část tratě se nám ztrácí v areálu továrny a pod mohutným terénním sesuvem svahu. Dalším kilometrovníkem na trase bude až ten s číslicí 1 a za ním již budeme těleso Heřmaničky opět viditelně sledovat až do cíle cesty. Nejprve objevíme kamenno-betonový propustek opravený v sedmdesátých letech a následně obrovský ocelový most přes dvě koleje železničních tratí klasického rozchodu do Jindřichovic a Černous těsně u frýdlantského nádraží. Most tu zůstal stále zachován, jen železniční svršek Heřmaničky skončil ve sběrných surovinách… Za mostem trať klesá v pravém oblouku nad areálem někdejšího lokomotivního depa ve Frýdlantě, které bylo postaveno současně s tratí Frýdlant v Čechách - Jindřichovice pod Smrkem v roce 1902. Do výtopny byla zavedena kromě koleje normálního rozchodu též úzkorozchodná kolej Heřmaničky. Před budovou výtopny byla točna o průměru 8 metrů, která byla jedinou točnou v bývalém Československu zřízenou pro vozidla různých rozchodů, zrušena byla v roce 1969. V areálu výtopny bylo 28. června 2008 otevřeno Muzeum Spolku Frýdlantských Okresních Drah, který usiluje o obnovu alespoň části trasy Heřmaničky v podobě muzejní železnice.

Poté, co úzkorozchodná trať sestoupala ke kolejím své větší sestry následovalo úrovňové křížení se silnicí. Za ním se pozorovateli naskytne pohled na úžasnou symbiózu jedné zachovalé úzké koleje ve společnosti dvou normálně rozchodných. Úzká kolej je v jednom místě přerušená odbočující normálněrozchodnou. V minulosti zde byla výhybka úzké koleje k dodnes zachovalé rampě pro najíždění normálněrozchodných vozů na podvalníky. Úzká trať zde odbočovala do prostoru před železničním nádražím, kde si "malá" železnice přebírala své cestující. V místě někdejšího nástupiště jsou uloženy tři výhybky frýdlantského spolku pro budoucí obnovu Heřmaničky. Třeba se dočkají využití a stále udržovaný nápis "NÁSTUPIŠTĚ PRO TRAŤ FRÝDLANT V Č. - HEŘMANICE ÚZKOROZCHODNÁ DRÁHA" se dočká svého využití...
Na Pražských tramvajích se navíc můžete exkluzivně vrátit do historie Heřmaničky a podívat se, jak to na ní vypadalo, když ještě žila a měla desetiletí od ukončení svého provozu...