Cvičný vůz T3 ev.č.5501

K přestavbě byl vybrán vůz typu T3 ev.č.6190, který byl vyroben v roce 1963 společně v sérii s vozy T3 ev.č.6172 až 6302.

Přestavby vozu se ujali vlastními silami pracovníci Dopravního podniku v Ústředních dílnách Hostivař, kteří se na tomto voze v oblasti cvičných vozů začínali teprve učit. Rozsah oprav vozové skříně byl obdobný jako u každé jiné velké prohlídky. Pro odlišení od ostatních provozních vozidel získal vůz nový unifikovaný lak určený cvičným vozům. Jedná se de facto o inverzní kombinaci ke standardnímu provedení laku, kdy spodní část vozidla je natřena barvou ze slonové kosti a vrchní část je tvořena rudou barvou, končící až v oblině střechy. Na předním čele červená přesahuje až pod světlomety. Podokenní částí prochází zdobný proužek v barvě slonové kosti. Na bocích vozidla je nátěr doplněn výrazným písmenem C doplněným o nápis cvičný vůz v červené barvě. V minulosti byl červený proužek v zadní části vozu přerušen dvojicí oblých písmen dp značící zkratku Dopravní podnik.

Stejně jako exteriér vozidla se dočkal jiného barevného schématu, došlo i v interiéru k menším úpravám. Ve voze byla odstraněna zástěna stanoviště řidiče a na prostorově rozšířený vyvýšený stupínek v čelní části kabiny bylo na stejné úrovni s řidičovým doplněno v pravé části druhé sedadlo, určené pro instruktora jízdy. Společně s ním byl instalován i druhý brzdový pedál, vycházející z koncepce pedálů vozů T3, jímž může instruktor v případě nouze vůz zastavit.

Radikální a na první pohled z vnějšku viditelná změna postihla vůz v podobě odstranění středních dveří a jejich nahrazení běžným oknem vozů T3. Vůz zůstal vybaven malými kryty zásuvek mnohočlenného řízení, a přestože již nemá původní typ dveří s velkými panty, zůstaly mu rámy dveří se zakulacenými rohy v horní části. U předních dveří byla znehybněna první dvě křídla, aby mohlo dojít k již zmíněnému prostorovému rozšíření zvýšeného stupínku, daní za nějž je však výrazné zúžení vstupního prostoru. V prostoru nevyužívaného dveřního křídla byl po pravé ruce instruktora instalován simulační panel.

Interiér byl rozdělen přepážkou na dvě nestejně velké části v rozsahu cca 1/3 + 2/3 plochy, která měla za účel snížení hlučnosti motorgenerátoru a lepší tepelnou pohodu posádky vozidla. V prostoru přední části zůstaly zachovány původní sedačky pro cestující - tzv. skořápky v původním uspořádání. U vozu nedošlo k instalaci stolečků pro výcvikové pomůcky frekventantů.

V zadní části interiéru byl vůz, jako jediný, vybaven duplicitními agregáty tramvají T3 - zrychlovačem, prvním a třetím stykačovým rámem (tzv.malou a velkou bednou) a linkovým stykačem spolu s maximálním relé, které jsou u provozních vozů skryty pod vozem. Žáci tak mohli prakticky sledovat funkci a podobu zařízení.

V průběhu roku 2007 vůz začal zasahovat čím dále tím méně do výcviku řidičů a v ulicích se objevoval již jen sporadicky. Někteří instruktoři žákům alespoň na odstaveném voze nadále zobrazovali provozní stavy, bez možnosti výjezdu na trať. Jednu z posledních jízd do ulic vykonal vůz v závěru září 2007 a od té doby na něj již padal v lodi vozovny Pankrác prach. Snahy o důstojné umístění v Muzeum MHD ve Střešovicích, kam po zásluze patřil jako první vůz svého druhu v někdejším Československu, však vzaly za své, místo pro něj nebylo....

V průběhu září 2008 proto vypukla kanibalizace interiéru a všeho použitelného přímo ve vozovně Pankrác. Takřka odstrojená skříň vyčkávala na 2. koleji vozovny Pankrác do 5. ledna 2009 na plameny autogenu. Následně byla přesunuta na 24. kolej a v noci ze 7. na 8. ledna 2009 byla přesunuta do Ústředních dílen DP ke konečné likvidaci.