Rozmach elektrických drah a zvyšování počtu jejich
vozů si žádalo stavby nových deponovacích kapacit. Zejména na smíchovské
straně byla situace kritická.
Košířská vozovna z roku 1902 byla poměrně malá a okolní zástavba
neumožňovala její další rozšíření.
Stará vozovna
koňky v dnešní ulici Na Valentince byla sice v roce
1902 elektrifikována, ale elektrické tramvaje ji využívaly jen velmi
provizorně od roku 1905 do roku 1914, kdy bylo rozhodnuto původní
vozovnu zbořit. Jednání o novém pozemku v této oblasti se ukázala jako
bezvýsledná a Elektrické podniky se rozhodly novou vozovnu vtěsnat na
malý prostor původního pozemku vozovny koňky. Měla jen sedm kolejí ve
dvou a třetině lodi. Dvě lodě byly tříkolejné a třetí, vtěsnaná k původní
okolní zástavbě pozemku jen jednu. Deponovací kapacita činila 45 tehdejších
dvounápravových vozů. Provoz zahájila 15. prosince 1915. Kapacita však stále
nedostačovala a proto byla v roce 1931 zřízena odstavná kolej v přilehlé
ulici. Svůj provoz ukončila 3. prosince 1937 v souvislosti se zahájením
provozu zcela nové vozovny
Motol.
Od 1. října 1939 se do ní vrátil provoz v podobě trolejbusové linky
W, jíž byla vyhrazena polovina zrušené tramvajové vozovny. Trolejbusy se
v této vozovně udržely až do svého zániku - do 16. října 1972.
Fotografie: archiv