Sněhový pluh T3M ev.č.5572

Pro realizaci prototypu nákladního vozu byl v roce 1990 vybrán starší vůz ev. č.6498, u nějž se v počátcích uvažovalo o osazení vozu výsuvnou jeřábovou dráhou, odsunovací střechou a roletovými stahovacími boky. Nakonec vůz při rekonstrukci obdržel na zadní plošinu hydraulickou ruku. Skříň je řešena jako částečně otevřená zkrácením nástavby k přednímu sloupku prostředních dveří a pomocí ocelových příček je rozdělena na tři oddělení. Rám vozu je po obvodu z důvodu zachování mechanické pevnosti zesílen. Na zadním čele zůstala ponechána spodní laminátová část a pro lepší operativnost vozu bylo zachováno také zadní pomocné stanoviště. Přední část vozu byla ponechána v původním provedení. V první ocelové příčce jsou jednokřídlé dveře do krytého prostoru, přístupného také z boku manipulačními dvoukřídlými dveřmi pro nakládání drobného materiálu. Ve druhé ocelové příčce jsou vsazeny dvoukřídlé dveře pro vstup na ložnou plochu, odkud se dala do krytého prostoru přemístit těžší břemena. Bočnice ložné plochy - kterou osvětlovaly dva reflektory - jsou sklopné. V zadní části ložné plochy byla umístěna hydraulická ruka pro manipulaci s těžkými břemeny. Ruka obsloužila celou nákladní plochu vozu, její ovládací páky byly umístěny po obou stranách vozu na podstavci. Vůz musel být z důvodu zachování stability a setrvání pantografového sběrače v kontaktu s trolejí vybaven opěrnými nohami. Pro zajištění bezpečnosti práce byla osazena dvoustupňová ochrana před dotykem vysokým napětím. Trakční výzbroj tohoto vozu byla rekonstruována na tyristorovou pulzní regulaci rozjezdu a brzdy výzbrojí TV1. Vůz byl vystrojen dvěma výstražnými majáčky na předním čele a horní ploše zadního laminátového čela. První dveře jsou ovládány standardním dveřním mechanismem, ostatní ručně.

Obsluhu vozu měli zajistit řidič a pomocník. Pro obsluhu hydraulické ruky bylo třeba jeřábníka a vazače břemene. Poslání čtyřnápravového nákladního vozu se v průběhu stavby pro vysoké náklady změnilo a tak byl určen pro montáž a údržbu kolejových tratí, kde však v průběhu rekonstrukce chybí většinou to nejzákladnější nutné pro jeho provoz - trolej, koleje nebo napájení. Schválen do provozu byl 21. dubna 1992.

V roce 1995 byl vůz předán do vozovny Pankrác, kde pracovníci snesli hydraulickou ruku, pro níž během času pozbyla platnost všechna osvědčení o způsobilosti. Vozovna Pankrác vůz využívala k přetahům vozů nebo pro převoz materiálu a repasovaných agregátů, které se museli ovšem nakládat opět ručně.

Novou část své historie začal vůz psát v roce 2003, kdy došlo ke zprovoznění nové tramvajové tratě na Barrandov. Protože pluhování této tratě není možné zajistit stávajícími vozy T3, které jsou opatřeny výhradně odporovou výzbrojí, byl vůz vybrán k přestavbě na sněhový pluh pro vozovnu Pankrác a dočkal se instalace šípové radlice. Právě umístění radlice do prostoru pod předními dveřmi je důvodem zkrácení a znefunkčnění levého křídla předních dveří.