Mezi speciální pracovní vozy Dopravního podniku Praha patřily v minulosti stroje používané pro zatlačování
pryžových pásů k upevnění kolejnic ve velkoplošných panelech BKV.
SZ1
Hmotnost vozu: 19750 kg
Tlak přední nápravy: 9650 kg
Tlak zadní nápravy: 10100 kg
Délka vozu: 6530 mm
Šířka vozu: 2630 mm
Výška vozu: 3050 mm
Max. rychlost při převozu: 40 km/h
Max. provozní rychlost: 5 km/h
Pracovní rychlost: 1-6 m/min
SZ2
Hmotnost vozu: 18500 kg
Tlak přední nápravy: 9650 kg
Tlak zadní nápravy: 10100 kg
Délka vozu: 7200 mm
Šířka vozu: 2700 mm
Výška vozu: 2800 mm
Max. rychlost při převozu: 40 km/h
Max. provozní rychlost: 5 km/h
Pracovní rychlost: 1-6 m/min
SZ2
Hmotnost vozu: 15500 kg
Tlak přední nápravy: 9650 kg
Tlak zadní nápravy: 10100 kg
Délka vozu: 7000 mm
Šířka vozu: 2600 mm
Výška vozu: 3000 mm
Max. rychlost při převozu: 20 km/h
Max. provozní rychlost: 5 km/h
Pracovní rychlost: 1-6 m/min
|
Zatlačovací stroje svým speciálním zatlačovacím mechanismem upevňují žlábkové blokové kolejnice B1
do ocelového koryta ve
velkoplošných panelech BKV pomocí
pryžových pásů eliptického průřezu, které kolejnici zajišťují proti bočnímu směrovému posunu v panelu.
Protože se rekonstrukce tramvajových tratí většinou provádějí
s odstraněným trolejovým vedením a je tedy nereálné používat k pohonu strojů elektrickou energii, využívá
se k pohonu vznětový motor. Jeho výkon je přenášen spojkou do redukční převodovky a kloubovou hřídelí do
reverzační skříně, kde je i pětistupňová převodovka. Druhou kloubovou hřídelí je výkon přenesen na diferenciál
zadní nápravy, která je hnací.
SZ3 má navíc reverzační skříň, redukční
převodovou skříň a další čtyřstupňovou převodovou skříň pro pohon zadní nápravy.
Vozy jsou brzděny provozní brzdou, ovládanou nožním pedálem (čelisťové kapalinové, dvouokruhové) se vzduchovým posilovačem,
působící na kola obou náprav. K zajištění stojícího vozu slouží ruční brzda (lanová se západkovým mechanizmem), působící na
zadní hnací nápravu. Typ
SZ3 je navíc vybaven dvěma kolejnicovými brzdami. Pojezd je osazen
čtyřmi hydraulickými válci (pro každé kolo jeden), které slouží ke zvedání vozu. Na rámu jsou umístěny čtyři pojezdové kladky
kolmo k podélné ose vozu, pro boční přemísťování zatlačovačky.
SZ3 tyto kladky nemá.
Strojní zatlačovačky SZ1 a SZ3 vznikly přestavbou ze strojní
podbíječky STP 62 MTH, zatlačovačka SZ2 ze strojní podbíječky Plasser & Theurer VKR 04.
Veškeré ústrojí podbíječek zůstalo zachováno, pouze podbíjecí zařízení bylo demontováno a na vodící tyče přední části rámu byly
nasazeny zatlačovací mechanizmy.
Zatlačovací stroje se na místo určení přepravovaly po kolejích za tahačem, nebo na silničních podvozcích. V osmdesátých letech byly
pro odstavování strojních zatlačovaček zřízeny dvě kusé koleje v areálu vozovny
Pankrác, obě byly v roce 1992 odpojeny a zatlačovačky byly odstavovány na tzv. nádražíčku vozovny
Hloubětín.
Strojní zatlačovačky byly postupně vyřazeny a sešrotovány. Pouze
SZ1 zůstala zachována jako muzejní exponát v areálu
Muzea MHD ve vozovně Střešovice.
Zatlačovačka SZ1 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zatlačovačka SZ2 |
|
|
|
|
|
|
|
|
Zatlačovačka SZ3 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|