Vývoj nové tramvaje typu
KT8D5 se opožďoval a mezitím vzrůstala potřeba náhrady
dosluhujících vozů
T1 i
starších vozů
T3. Osvědčená tramvaj typu
T3
se již pro československé dopravní podniky nevyráběla a stejný typ tramvaje s
výzbrojí TV1 výrobce dodávat
odmítal.
Přesto byly některým dopravním podnikům karoserie
"té-trojek"
jako náhradní díly dodávány a u výzbroje TV1 určené pouze pro modernizace
tramvají se naplno rozjela sériová výroba.
Dodávky klasických
"té-trojek" nemohly
podle tehdejších názorů pokračovat
také proto, že první a třetí dveře vozu jsou umístěny v sešikmeném představku,
takže při plánovaném rychlodrážním
provozu by mezi nástupištěm a prvním schodem vznikla mezera. Nástupce za
"té-trojku", typ T5A5 měl u dveří stejný
neduh jako
T3
a elektrická výzbroj určená pro typ T5 označená TV2 byla odsouzena k
naprostému nezdaru. Proto byla do roku 1981
vyvinuta jednodušší úsporná výzbroj TV3 a zkušebně byla instalována do
zkušební tramvaje T5A5 vyrobené souběžně s exportním typem T5C5H. Jenže i
tento typ nesplňoval podmínku na všechny dveře v jedné rovině.
Proto byla vyprojektována stavebnicová řada tramvají s nejjednodušší
čtyřnápravovou tramvají T6B5CS
a nejsložitější osminápravovou obousměrnou tramvají
KT8D5, které měly odstranit
všechny zmíněné nedostatky předchozích typů. Budoucí provozovatelé se však
nemohli shodnout, zda požadovat nejsložitější
nebo nejjednodušší typ a výrobce oba typy současně vyrábět odmítal z
důvodu typové roztříštěnosti. Než se tedy podařilo
všechny popsané problémy na teoretické úrovni
vyřešit uplynula životnost všem starším tramvajím typu T a nekonečnou
odbornou diskuzi tak ukončilo až rozhodnutí vlády ČSSR. Je třeba urychleně
dokončit vývoj nejsložitější a největší
tramvaje typu
KT8D5 a do doby
zahájení výroby nakupovat tramvaje vyráběné
v exportním souběhu - T3SU. Tento typ byl osazen klasickou nehospodárnou
elektrickou výzbrojí, protože výroba vhodné
výzbroje TV1 byla mezitím ukončena. Tak se stalo, že se po usnesení vlády
ČSSR z roku 1982 vrátila do výrobního programu
tramvaj, jejíž výroba byla následkem rozhodnutí téže vlády 6 let předtím
ukončena, avšak tentokráte v exportním souběhu
s úpravami nevhodnými pro československé dopravní podniky. Nejmarkantnější
změnou oproti vozům klasického typu
T3
se z pohledu cestujících stala zcela uzavřená kabina řidiče, čelní orientace
umístěná pod sklem a ovládaná z vnitřku vozu a
sedadla pro cestující v uspořádání 2+1.
Dopravní podnik Praha
vozů tohoto typu obdržel 20 kusů a přidělil jim evidenční čísla 7001 - 7020.
Dodávky tohoto exportního typu tramvaje pokračovaly
dále až do evidenčního čísla 7292, jenže již v podobě odpovídající
československým zvyklostem v podobě typu
T3SUCS.