Deník Expedice Slovensko 2007

Megalomanie naší výpravy dostoupila vrcholu, když byla dodatečně do expedičního plánu zařazena návštěva maďarského Miskolce, který nás letmým pohledem do mapy dráždil svou relativní blízkostí… Vzpomínaná vůně čabajky, segedínského guláše a mosteckých kachen spolu se znamenitým buketem tokajského vína rozhodly o návštěvě podmanivé země, jejíž severní partie příliš nepotvrzují teorie o placatosti země. I obávaná maďarština má svoje kouzlo, zejména pokud Martyn předčítá krkolomné názvy místních vsí jako Hidásnéméti, Abaújszlonok, Felsönyarád nebo Tornanádaska akcentem roztouženého jelena v říji…

Mě osobně Miskolc extrémně nezaujal. Jestli to ovšem nebude tím, že jsme z něj viděli... ehm... rdím se to napsat... tři ulice? Více se snad pokochala dvojice MOp - Rudolf, která dorazila o něco později vlakem a strávila ve městě celý den, ač páně MOpovo kochání se bylo doplněno výraznými střevními problémy. Z dvouhodinové přehršle zážitků ve městě nad poněkud vyschlým potokem nezjištěného jména vybírám vůni pekařství na hlavní ulici a také poezii odbočky do tramvajové vozovny, která tvoří poblíž Tiského nádraží jedno ze dvou kolejových rozvětvení místní "sítě".

Nedivil bych se, kdyby měli řidiči tudy projíždějících vozů v notách zmínku ve smyslu: "Před výjezdem/zatažením pečlivě utěsni všechna okna a v žádném případě nezastavuj!" Pro ghetto, kterým spojka vede, se vskutku hodí adjektivum "nuzné". Snad pouze děravé střechy "holodomků" z průměru vystupují: každá z nich je opatřena slušivým satelitem.

Podobně aktivně jako obyvatelé onoho miskoleckého slumu se projevovaly dětí z obcí, kterými jsme projížděli při cestě zpět na Slovensko, nabízející nám čučoriedky a brusinky. Jiskry v jejich očích a zdvižené pěsti vstříc vozům, které u nich nezastavovaly, však nesvědčily o tom, že by si chtěly hrát...

Slovenské Rudohoří, které nás uvítalo v okolí Rožňavy, se tvářilo přece jenom přívětivěji, byť se barevná struktura místních obcí příliš nezměnila. Zato obsluha placeného parkoviště u magnetu Slovenského ráje - Dobšinské ledové jeskyně - opět dala vzpomenout na aktivní děti z maďarského pohraničí. Cihlička raději zařadila vyšší otáčky, a tak jsme se za chvíli kochali umem slovenských železničních stavitelů ve formě viaduktu a tunelu uzavírajícímu takřka kruh poblíž známého městečka Telgárt.

Čiernohronská lesní železnice předčila naše očekávání zejména vkusnou expozicí vozidel v Černém Balogu, centrálnímu to bodu celého (dnes již bohužel z velké části sneseného, ale znovu renovovaného) systému lesních drážek. Spolek nadšenců udržující a opravující tratě mezi sebe láká i nadšence z Prahy, o čemž nás přesvědčila tamější brigáda jednoho z dispečerů pražského Dopravního podniku. Nebyli bychom to my, abychom vedle zevní prohlídky neokusili něco zevnitř, a tak jsme si dopřáli dvoukilometrovou poetickou cukaturu po úzkorozchodce zajímavého geometrického profilu do Vydří doliny a zpět. V hospůdce přímo na nádraží pak nacpali po dlouhé době své žaludky teplým obědem.

Závěrečné šocení v Černém Balogu však proběhlo ve spěchu: Admin Petr po slovech jednoho z členů místí omladiny "Pozri sa, mama, ten ujo má ale veľa pekný fotoaparát" zvolil raději úprk do Cihličky... Snad poprvé výrazněji zklamaly Martynovy navigační schopnosti. Žádostiví vyfotografovat motorový vlak "úzké" na trati, skončili jsme i s cihličkou na slepé komunikaci vedoucí do míst, která místní zkracují písmeny "PS"... (z důvodu obavy o mravní vývoj čtenářů mladších osmdesáti let, rdím se sem plný název místa vypsat)

Poslední noc expedice situovanou do blízkého Brezna narušila snad jen předpotopní sprcha na ubikaci a Martyn, pochodující tentokrát za jasné úplňkové noci po pokoji. Akce dospěla ke svému závěru. Průjezdem Banskou Bystricou (kde trolejbusy stály pouze vzorně srovnané na odstavné ploše ve vozovně) a zvukomalebnými Bánovci nad Bebravou jsme opustili stát, který nás hostil po téměř týden.

Návrat do domoviny byl nicméně osvěžující, neboť poslední zastávka expedice patřila Martynově srdeční záležitosti - Brnu. Dokončená přestavba křižovatky v Pisárkách, rekonstrukce křižovatky na České, bulwa či devastace ex-úvraťové konečné Jírova, to vše zaujalo členy výpravy. Varovné informace Zelené vlny pak již jen odklonily Cihličku z obávané tepny českých motoristů - dálnice D1 a návrat se tak uskutečnil přes Čáslav a Kolín. Krátce před 19. hodinou středoevropského času se tak turné "Slovensko 2007" slavnostně uzavřelo…

Závěrem děkuji laskavému čtenáři za trpělivost při četbě výše uvedených obtížně čitelných bulvárních bludů, polopravd a kacířských myšlenek. Za případnou duševní, gastronomickou či jinou tělesnou újmu však autor nezodpovídá...!