Smyčka Podolská vodárna

V padesátých letech prodělala tramvajová trať do Braníka radikální rekonstrukci, kdy opustila Podolskou ulici a byla přeložena do středu nově vznikajícího Podolského nábřeží. 15. června 1956 tak tramvaje opustily větší část Podolské ulice a zároveň byl z Podolského nábřeží zřízen odbočný vratný trojúhelník do Vodárenské ulice. Již 29. listopadu 1957 byla však v části Podolské ulice a ve Vodárenské ulici uvedena do provozu jednokolejná bloková smyčka. Její počátek je v ulici, kterou tramvaje v roce 1956 opustily, konec naopak v ulici, do níž byl v roce 1956 umístěn vratný kolejový trojúhelník. V roce 2004 prošly vjezdové konstrukce smyčky rekonstrukcí spojenou s výměnou výhybek. Deponovací kapacita smyčky (bez možnosti průjezdu pro ostatní vlaky) činí 16 vozů typu T.

Vjezd do smyčky je umožněn jak od Modřan, tak z centra města prostřednictvím ručně přestavovatelných výhybek s pružnými jazyky. Trať se po odbočení z Podolského nábřeží prudce přimyká k chodníku a následně se drobným esíčkem od jeho hrany rychle vzdaluje, aby vybrala prudký pravý oblouk Podolské ulice. Na její křižovatce s ulicí Vodárenskou následuje další pravý oblouk a trať se přimknuta k levému chodníku přibližuje k ručně přestavovatelné čepové výhybce, která umožňuje výjezd ze smyčky jak do centra města, tak i do Modřan. Sjezdové výhybky ze smyčky k Výtoni a k Braníku jsou po rekonstrukci s pružnými jazyky, posledním veteránem s čepovými jazyky - mezi sjezdovými výhybkami - je ta, slučující ve smyčce vjezdové oblouky od Výtoně a od Braníka.

Zastávky umístěné na popisované smyčce:
Podolská vodárna - 1 výstupní zastávka v Podolské ulici a 1 nástupní zastávka ve Vodárenské ulici

Provozované linky na popisované smyčce:
Smyčka je využívána pouze k manipulačním účelům a s ohledem na její situování okolo obytné zástavby a "koníčku" motoristů v parkování na tramvajových kolejích jejímu zprovoznění vždy předchází příjezd odtahových vozidel...