Jízdenky pro jednotlivou jízdu PID 1996 - 1997

.....VŠE CO NÁS BAVÍ NA JEDNOM WEBU!
Úvodní stránka

Počet přístupů
od 10. 4. 2001:
TOPlist

WebArchiv - archiv českého webu

Jízdenky pro jednotlivou jízdu PID
1996 - 1997


Tarifní změny v roce 1996 a jejich vliv na jízdenky

Rok 1996 se stal zásadním mezníkem v tarifu MHD v Praze s významným vlivem na používané jízdní doklady. S platností od 1. června 1996 byl zaveden systém přestupného jízdného s časovou a pásmovou platností. Časová platnost v praxi pro uživatele jednotlivých jízdenek v Praze znamenala, že při jízdě s přestupem nebylo zapotřebí označovat další jízdenku, pokud ještě neuplynula časová doba platnosti jízdenky od jejího prvního označení. Pásmová platnost se běžných cest v Praze nedotkla, hlavní město Praha bylo tarifně považováno za dvě pásma (označená P a 0) a základní „Pražské“ jízdenky nového tarifu tak byly pro cesty v Praze omezeny pouze časově. Mimo Prahu bylo stávající jedno vnější pásmo, tarifně dosud odlišené jen v rámci předplatných jízdenek, rozšířeno o tři další na celkem čtyři vnější pásma, značení 1, 2, 3 a 4. Portfolio jednotlivých jízdenek se tak rozrostlo o velké množství nových druhů. Nové jízdenky vydával Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s. nově ve spolupráci s městskou organizací ROPID, přebírající postupně od svého založení v roce 1993 kontrolu nad organizací hromadné dopravy v Praze a blízkém okolí. Dopravní podnik se tak stával pouze dopravcem v novém systému nazvaném Pražská integrovaná doprava, zkráceně PID. Nové městské i příměstské jízdenky pro jednotlivou jízdu proto budeme od 1. června 1996 souhrnně označovat jako jízdenky PID. Větší důraz však budeme i nadále věnovat těm druhům, které byly používány pro základní jednotlivé jízdy v Praze. Nový systém jízdného s časovou a pásmovou platností nemohl fungovat s dosavadním způsobem označování. Proto byl po 22 letech opuštěn systém mechanických označovačů MOC v povrchové dopravě i původní označovače Merona v metru a byl zaveden nový jednotný systém elektronických označovačů jízdenek dodaných společností Mypol. Podrobnosti o novém odbavovacím systému přinese již brzy stránka „Označovače jízdenek a jejich použití od roku 1996“. Z hlediska jízdenek byla zásadní změna jejich rozměrů – šířka jízdenky se zvýšila z 30 mm na 52 mm, a to z důvodu zvoleného způsobu označování, kdy veškeré údaje byly tištěny příčně na užší okraj jízdenky. Délka tištěné jízdenky zůstala nezměněna a činila 86 mm. Nové jízdenky byly vybaveny množstvím ochranných prvků zabraňujících padělání jízdenky, prostor pole pro označení byl navíc materiálově upraven tak, aby při použití speciální tiskové barvy došlo v některých částech pole ke změně barvy tisku, tato funkce se však reálně používá až od roku 1997. Pro jízdenky byl zvolen v roce 1996 jednotný grafický styl, ve kterém se jednotlivé druhy odlišovaly barevným provedením, zadní strana jízdenek pak byla shodná pro všechny typy a obsahovala jednotně pouze textové informace včetně kontaktů na střediska dopravních informací. Texty na obou stranách jízdenek byly umístěny příčně – jízdenka byla orientována „na výšku“. Jízdenky byly označeny sedmimístným pořadovým číslem černé barvy a duplicitně vpravo i vlevo od čísla oranžově písmenným označením série (zprvu jedno písmeno, později dvě). Z tohoto konceptu vybočovaly pouze vícedenní jízdenky, které byly zcela odlišného vzhledu.

Základní jízdenky v Praze od roku 1996

Základní jednotlivé jízdenky určené pro cesty po Praze byly nově vydávány ve dvou druzích – základní tzv. přestupní jízdenka a krátkodobá nepřestupní jízdenka. Přestupní jízdenka v ceně 10,- Kč byla provedena v kombinaci s využitím modré a žluté barvy, přičemž cena byla vyznačena oranžově v označovacím poli. Jízdenka platila pro cesty v Praze pro jízdu s přestupem v délce 60 minut od označení v pracovních dnech od 5:00 do 20:00, v ostatních obdobích (večery, noční provoz, víkendy a svátky) pak jízdenka platila 90 minut od označení. Tyto základní údaje byly přední straně jízdenky vyznačeny piktogramy i textem. Zlevněná přestupní jízdenka v ceně 5,- Kč platila pro kategorie cestujících upřesněné tarifem (děti, důchodci, psi, zavazadla apod.) a odlišovala se od plnocenné pouze provedením piktogramů a výší uvedené ceny. Nepřestupní jízdenka byla vydána v ceně 6,- Kč (plnocenná) a 3,- Kč (zvýhodněná) v barevném provedení s využitím modré a oranžové barvy, cena byla opět vyznačena oranžově v označovacím poli. Platnost nové nepřestupní jízdenky byla 15 minut od označení pro jednu jízdu bez přestupu, v metru pak 4 stanice s možností přestupu mezi jednotlivými trasami. Nepřestupní jízdenka neplatila na lanové dráze na Petřín a v nočních linkách. Zajímavostí nového tarifu byl fakt, že v podstatě nedocházelo k významnému zdražení proti předchozímu období – cena jízdy se zvýšila pouze u přímých cest delších než 15 minut, u jízd s přestupem se naopak cena jízdy obvykle snížila. Nové jízdenky, ač graficky poměrně zdařilé, byly v některých ohledech předmětem oprávněné kritiky. Údaj o ceně jízdenky nebyl při tisku světlou barvou dostatečně zřetelný, na zlevněných jízdenkách nebyl tento fakt uveden v textu, ale pouze piktogramem a v neposlední řadě na jízdenkách nebyla uvedena pásmová platnost pro cesty v systému PID mimo Prahu, přestože zde jízdenky také platily (jejich platnost byla pro dvě pásma). Tyto nedostatky byly napraveny pouze u jízdenek s dotiskem v roce 1997 – doloženy byly hodnoty 3,- Kč, 6,- Kč a 10 Kč. Údaj o ceně byl nově orámován černou linkou, byl doplněn piktogram pásmové platnosti pro dvě pásma a na jízdence v ceně 3,- Kč byl doplněn do záhlaví text zvýhodněná na úkor zmenšení písma nadpisu. Drobnou inovací bylo uvedení posledního dvoučíslí roku vydání jízdenky vpravo vedle čísla jízdenky namísto duplicitního uvedení série, což v budoucích letech velmi ocenili sběratelé. V neposlední řadě bylo pro emisi roku 1997 typické použití zadní strany jízdenek k reklamním účelům namísto uvádění užitečných informací.
Přestupní jízdenka v ceně 10,- Kč, nová základní jízdenka pro Prahu v novém systému od 1. června 1996. Jednotná zadní strana většiny jízdenek od 1. června 1996. Jízdenka za 10,- Kč emise 1996 byla označena 22. července 1996 v autobuse Ikarus 280 ev.č.4467. Prozatím je použita černá barva a místo čísla linky je však natištěno 000.
Jízdenka v ceně 10,- Kč emise 1997 s doplněním pásmové platnostu a zvýrazněním ceny. K označení dne 26. října 1997 již byla použita červená barva měnící se v některých částech pole na modrou. Zlevněná přestupní jízdenka za 5,- Kč z roku 1996 zaujme na první pohled velkým množstvím pikrogramů. Nepřestupní jízdenka za 6,- Kč emise 1996 označená v metru na stanici Můstek B dne 8. června 1996.
Nepřestupní jízdenka v ceně 6,- Kč emise 1997. Zlevněná nepřestupní jízdenka v ceně 3,- Kč emise 1996. Zlevněná nepřestupní jízdenka v ceně 3,- Kč emise 1997 se stala v daném tarifním období jedinou, která byla zřetelně označena slovem „zvýhodněná“.
Reklamní zadní strana jízdenek z roku 1997 – Secar Bohemia. Tato reklama existovala i v červené barvě. Reklamní zadní strana jízdenek z roku 1997 propagující firmu Rencar, zajišťující reklamy v MHD. Reklamní zadní strana jízdenek z roku 1997 propagující Radio Bonton existovala ve dvou variantách.

Jednodenní a vícedenní jízdenky v Praze od roku 1996

Nový odbavovací systém se významně dotknul možností pro jednodenní a vícedenní jízdenky. Ty bylo dosud možné zakoupit pouze ve specializovaných prodejnách dopravního podniku, přičemž přímo při prodeji na nich byl vyznačen den (resp. dny) platnosti a jméno držitele. V okamžiku, kdy označovače tiskly datum a čas, bylo možné tyto jízdenky převést do standardního sortimentu jednotlivých jízdenek. Tato změna se kompletně zdařila v tarifu od 1. června 1996 jen u jednodenní jízdenky, která se nově nazývala 24 hodinová jízdenka a platila nikoliv na uvedený kalendářní den, ale po dobu 24 hodin od označení, a to pouze na území hl. m. Prahy. Vzhled denní jízdenky byl obdobný základním jízdenkám, bylo zvoleno barevné schéma v kombinaci modré a zelené barvy, namísto piktogramů byl proveden velký text 24 hod. Cena jízdenky byla stanovena na 50,- Kč a údaj o ceně byl opět proveden oranžově v označovacím poli. Zadní strana jízdenky byla shodná se základními jízdenkami a na jízdence se nově nemuselo vyplňovat jméno držitele. Jízdenka na 24 hodin se rozšířila i do mnoha smluvních prodejen jízdenek, např. stánků s denním tiskem. Sortiment vícedenních jízdenek si prozatím ponechal mnoho znaků dřívější koncepce, přibylo pouze jejich označování ve strojcích. Jízdenky byly vydány v platnosti 3, 7 a 15 kalendářních dní ode dne označení včetně a na jejich zadní stranu musel cestující uvést své jméno a příjmení. Ceny byly stanoveny na 130,- Kč za třídenní, 190,- Kč za sedmidenní a 220,- Kč za patnáctidenní jízdenku. Grafická podoba vícedenních jízdenek byla zcela odlišná od všech ostatních jízdenek a tisk byl také proveden na tvrdší papír bez ochranných prvků. Jízdenky obsahovaly na obou stranách trojjazyčné texty o použití jízdenky (česky, anglicky a německy), na zadní straně pak také kolonky pro vypsání jména a data narození cestujícího. Při vydání v roce 1996 byla přední strana potištěna příčně v kombinaci dvou barev – růžové společně s modrou (třídenní), zelenou (sedmidenní) či hnědou (patnáctidenní). Zadní strana byla potištěna černobíle a podélně – texty se četly při držení jízdenky „na šířku“, na zadní straně bylo také šestimístné sériové číslo. V roce 1997 byly všechny tři druhy vícedenních jízdenek vydány nově v odlišném grafickém provedení – přední strana byla nově také „na šířku“ a i přes tuto zásadní odlišnost byly aplikovány některé prvky podobné se základními druhy jízdenek. Opět byla provedena různá barevnost jednotlivých druhů – jízdenky byly modrooranžové s výrazný číslem udávajícím dobu platnosti – u třídenní v barvě zelené, u sedmidenní fialové a u patnáctidenní červené. Zadní strana doznala také jisté úpravy, zůstala však černobílá s polem pro uvedení osobních údajů cestujících.

Pro občasné návštěvníky Prahy byla výhodná 24 hodinová jízdenka, vydaná v roce 1996. Na snímku je zřetelné chybné označení jízdenky na opačném konci. Přední strana sedmidenní jízdenky z emise roku 1996. Jízdenka je na první pohled odlišná od základních jízdenek. Přední strana patnáctidenní jízdenky z emise roku 1996.
Zadní strana vícedenní jízdenky z roku 1996 s vyplněnými osobními údaji cestujícího. Třídenní jízdenka z roku 1997 zaujme zejména atypickým uspořádáním textu na šířku.
Sedmidenní jízdenka emise roku 1997. Zadní strana vícedenních jízdenek z roku 1997.

Jízdenky pro použití ve více tarifních pásmech

Rozšíření integrovaného dopravního systému na čtyři vnější pásma přinášelo také zavedení vícepásmových jízdenek pro jednotlivou jízdu. Hned v roce 1996 byly pro jízdy umožňující využití vnějších pásem vydány tří až šestipásmové jízdenky. Funkci jízdenek pro jízdu pouze ve dvou navazujících tarifních pásmech, případně pouze v jednom pásmu, nahrazovaly základní jízdenky pro Prahu, jejichž platnost byla právě dvě pásma, přestože to na nich nebylo výslovně uvedeno. Území Prahy bylo považováno za dvě tarifní pásma (označovaná jak P a 0), přičemž do pásma P byly zařazeny všechny městské linky a do pásma 0 úseky příměstských autobusových linek v hl. m. Praze a vybrané železniční stanice. Nebylo tedy možné z pásma P projet do prvního vnějšího pásma 1, aniž by cestující použil pásmo 0. Tato tarifní úprava měla za cíl jednak zavedení pásmové dvojitosti hl. m. Prahy, aby základní pražská jízdenka mohla být dvoupásmová, zejména pak umožňovala použití levnějších jízdenek pro dvě pásma pro krátké přejezdy příměstskými linkami se začátkem nebo cílem cesty na okraji Prahy. Použití tištěných vícepásmových jízdenek v příměstských linkách nebylo zpočátku nikterak intenzivní a tak byly vydány pouze v jedné emisi v roce 1996. Tarifní podmínky umožňovaly použití vícepásmových jízdenek také v Praze jako jízdní doklady o delší časové platnosti, např. šestipásmová jízdenka platila tři hodiny, takový způsob použití však cestující kromě šotoušů ani neznali a neznamenal obvykle ani žádnou finanční úsporu, mohl být výhodný jen např. při cestě o délce 90 minut v pracovní den.

Provedení vícepásmových jízdenek bylo téměř identické jako u základních jízdenek. Bylo zvoleno barevné schéma v kombinaci modré a fialové barvy, údaj o ceně byl opět oranžovým písmem. Odlišností od základních jízdenek bylo doplnění log DP a Ropidu také o logo Českých drah, uznávajících jednotlivé jízdenky PID ve vybraných úsecích v rámci integrovaného systému. Byly vydány následující druhy jízdenek: Třípásmová na 90 minut plnocenná za 15,- Kč a zlevněná za 8,- Kč; čtyřpásmová na 120 minut plnocenná za 20,- Kč a zlevněná za 10,- Kč; pětipásmová na 150 minut plnocenná za 25,- Kč a zlevněná za 13,- Kč a konečně šestipásmová na 180 minut plnocenná za 30,- Kč a zlevněná za 15,- Kč. Emise příměstských jízdenek s sebou přinesla několik zajímavostí – v první řadě to byly poloviční jízdenky s cenou zaokrouhlenou na celé koruny nahoru, přestože existovalo oběživo k uhrazení poloviční ceny bez zaokrouhlení (nominály 8,- Kč a 13,- Kč) a dále existence dvou jízdenek různých druhů, ale shodné ceny a nemožnosti vzájemné záměny v rámci jednoho tarifu (nominály 10,- Kč a 15,- Kč).

Třípásmová jízdenka v ceně 15,- Kč byla označena v metru v centru Prahy, cestující na ni tedy mohl dojet nejdále do prvního vnějšího pásma. Šestipásmová jízdenka v ceně 30,- Kč byla označena ve čtvrtém pásmu, platila však až do centra Prahy, cestující má na takovou cestu tři hodiny. Pětipásmová zlevněná jízdenka v ceně 13,- Kč je poloviční k plnocenné v hodnotě 25,- Kč.

Jízdenky vydávané z automatů

Tarifní změny od června 1996 přinesly také výrazné rozšíření sortimentu jízdenek z nových automatů Mikroelektronika, které byly v základním provedení upraveny pro prodej všech druhů jízdenek – základních pro Prahu, jednodenních i příměstských vícepásmových. Počátek provozu nové technologie vykazoval občasné chybotisky či nepřesné ořezy jízdenek, situace se však poměrně brzy stabilizovala. Automaty tiskly jehličkovou tiskárnou, zpočátku byla použita černá barva, avšak velmi brzy se ustálila výhradně modrá barva tisku. Jízdenky byly tištěny podélně, texty se tedy četly „na šířku“. Po celou dobu sledovaného období byl používán poměrně jednoduchý papír světle žluté barvy s podtiskem názvu DP a oranžovými šipkami. Zadní strana papíru obsahovala základní informace o použití jízdenky a telefonní čísla na střediska dopravních informací. Během tarifního období došlo k drobné obměně papíru s úpravou ochranných prvků v označovacím poli, se kterou byla spojena i úprava textu na zadní straně, který nově nebyl proti označovacímu poli. Texty tištěné v automatech na pražských jízdenkách byly během platnosti tarifu dvakrát modifikovány, nejprve byla platnost pro dvě pásma mimo Prahu a následně došlo ke zjednodušení textů na jízdenkách. Tyto změny se promítnuly u všech nominálních hodnot jízdenek pro Prahu a vzhledem k nastavením automatu i u jízdenek vícepásmových.

První provedení desetikorunových jízdenek z automatu, distribuované v červnu 1996. Zadní strana papíru jízdenek z automatů v roce 1996.
Druhé provedení automatových jízdenek za 10,- Kč z roku 1996 se lišilo textem uvádějícím platnost ve dvou pásmech. Třetí provedení automatových jízdenek v ceně 10,- Kč z roku 1997 se zjednodušeným textem.
Zadní strana papíru automatových jízdenek z roku 1997. U jízdenek z automatů bylo v textu uváděno, zda je jízdenka plnocenná, nebo zlevněná, což dokladuje i ukázka jízdenky v ceně 5,- Kč z roku 1997.
Plnocenná nepřestupní jízdenka v ceně 6,- Kč druhého provedení z roku 1996, označená v roce 1997 již barevným tiskem. Zlevněná nepřestupní jízdenka v ceně 3,- Kč byla označena sběratelem v první den provozu systému, 1. června 1996. V automatu byla jízdenka vytištěna nezvykle černou barvou.

Jízdenky vydávané z pokladen v autobusech

Zřízení vnějších tarifních pásem a mnoha nových integrovaných autobusových linek přineslo do systému zcela nový druh jízdenek pro jednotlivou jízdu. Zatímco na městských linkách řidiči jízdenky neprodávali, na příměstských autobusových linkách byl od 1. června 1996 umožněn nákup jízdních dokladů u řidičů příměstských autobusů. Řidiči však nebyli vybaveni zásobou neoznačených jízdenek, neboť používali pokladnu s tiskárnou instalovanou nově jako vybavení autobusů. První pokladny, používané v popisovaném tarifním období, využívaly jehličkových tiskáren obdobných jako v automatech. Tisk probíhal obvykle modrou barvou na bílé papíry s vodotiskem, avšak výjimkou nebyly ani jízdenky tištené na papíry shodné s jízdenkami z automatů, a to někdy i s použitím dvou barev. Na jízdenkách z pokladen byly uvedeny základní údaje, které tiskne na běžné jízdenky označovač – datum, čas, tarifní pásmo, číslo linky a evidenční číslo vozu. V autobusech bylo možné zakoupit všechny druhy jízdních dokladů platných ve vnějších pásmech PID. Jízdní doklady z autobusů se tak díky jednotnému systému mohly nově objevit jakožto platné i v městských linkách v Praze, například pokud si cestující zakoupil při cestě do centra Prahy jízdenku platnou na více tarifních pásem.

Jízdenka v ceně 10,- Kč vydaná pokladnou v červenci 1997 s dvoubarevným tiskem na papír používaný v automatech na jízdenky. Obvyklá podoba jízdenky vydané pokladnou v autobuse reprezentovaná nepřestupní jízdenkou v ceně 6,- Kč z května 1997.



www.prazsketramvaje.cz | www.prazsketramvaje.com | www.prazsketramvaje.eu
ISSN 1801-9994 | Datová velikost: 43513.3242 MB | Počet článků: 1521
web postaven na redakčním systému phpRS
Fotografie: © Pražské tramvaje a uvedení autoři | © Pražské tramvaje 2001-2017