Pohlednice Pražských tramvají...
... od Protržené přehrady na Bílé Desné 2009

Základní fakta o přehradě Zahájení stavby: 17.10.1912 Kolaudace: 18.11.1915 Protržení: 18.9.1916 Délka hráze v koruně: 172,8 m Šířka hráze v koruně: 5,2 m Šířka hráze v základu: 54 m Objem nádrže: 400 000 m3 Objem vody při protržení: 260 000 m3

Pro potřeby regulace odtoku vody byla zbudována 45 m dlouhá výpustná štola, ve které je uloženo potrubí o průměru 80 cm se šoupaty, ovládanými na návodní straně ze šoupátkové šachty a na vzdušní straně ze šoupátkové komory. Na pravé straně hráze byl vybudován přeliv s kaskádou pro odvod vody do koryta pod hrází, na levé straně vtok do spojovací štoly, kudy byla přebytečná voda odváděna do přehrady Souš. Napouštění přehrady začíná 18. listopadu 1915 po jejím zkolaudování.
V odpoledních hodinách 18. září 1916 začíná z přehrady vytékat drobný pramínek vody. Hrázný ihned volá správce stavby ing. Gebauera, který nařizuje otevřít naplno oba uzávěry a vydává se k přehradě. Proud vody je již však tak silný, že dělníci snažící se o otevření uzávěru musejí před vodou utéct, a zanechávají uzávěr pouze ze tří čtvrtin otevřený. Do obce Desná pod nádrží přichází varování, že se přehrada protrhla. Propadá se dlažba na návodní straně hráze a později se široký úsek hráze řítí do rozběsněných vod. Na svém místě zatím zůstává jen šoupátková věž a úzká koruna hráze, tvořící chvíli jakýsi most nad živlem valícím se ven stále se zvětšující trhlinou. I ten se však vzápětí propadá do toku vody. Když na hráz dorazí správce stavby ing. Gebauer, spatří již prázdnou nádrž... Poté co se o protržení přehrady dozvídá ing. Podhajský, který vedl kolaudaci, spáchá služební zbraní sebevraždu. Tehdejší doba hledala viníky v projektantech, stavitelích, obsluze. Soudce po vleklých procesech nakonec všechny obžalované zprostil viny a desetiletí tak visela ve vzduchu otázka, kdo mohl za tuto tragédii. Zjistilo se, že materiál hráze byl hutněn a dusán po příliš vysokých vrstvách a návodní hráz nebyla opatřena, ačkoliv to projekt nařizoval, jílovým těsněním bránícím průsaku. Za hlavní příčinu katastrofy se pokládala chyba projektanta, který usadil výpustnou štolu na betonové rošty. Když si pak hráz během roku sesedla až o dvacet centimetrů, o napříč položenou, napevno zakotvenou štolu se prakticky rozřízla....
Protržená přehrada byla v roce 1996 Ministerstvem kultury ČR vyhlášena národní kulturní památkou. Nad průrvou v hrázi byla zřízena dřevěná vyhlídka a zbylé objekty opatřena informačními tabulkami. U příležitosti 80. výročí protržení hráze provedli specialisté Stavební geologie - Geotechnika, a. s., a Terratec, s. r. o. pomocí nejmodernějších technologií průzkum, který měl potvrdit či vyvrátit staré závěry vysvětlující příčiny katastrofy. Hlavním problémem přehrady na Bílé Desné byla příliš velká mocnost stlačitelného a propustného podloží pod základy tělesa hráze (mezi základy a pevným skalnatým podkladem minimálně 25 metrů). Zatímco vlastní těleso hráze se sesedlo jen o nějakých 40 - 80 mm, což je v mezích normy, stlačitelné náplavy v podloží dovolily hrázi klesnout až o dalších 250 mm! Je tedy jasné, že i sebelépe postavená hráz, neměla na tomto podloží šanci na nějakou delší životnost. Zdá se tedy, že katastrofa byla nevyhnutelná již od okamžiku vybrání místa pro stavbu přehrady.

Dnes by člověk neznalý souvislostí a neumějící číst informační tabule ani netušil, že vzrostlý les na tomto klidném, ale stále ponurém místě, stojí v místě přehradní hráze a dna. Nad celým místem varovně stojí opuštěná šoupátková věž, dveřním otvorem na vrcholu, ke kterému původně vedla lávka z koruny hráze již nikdy hrázný neprojde. Šoupětem skrytým v komoře na vzdušné straně koruny hráze již nikdy nikdo neotočí, přestože by stačila olejnička a dalo by se rozhýbat. Ale vlastně proč? Přepadem na pravé straně hráze voda nepoteče ani náhodou... Řeka si jen brumlá o kus dál mezi stromy a o nějaké naše technické dílo se dobré století nezajímá. A až bude chtít, tak zase udeří...